Pomníčky
Rozdělení pomníků do skupin je jen orientační, některé památky by mohly patřit do více oddílů. Hranice, co je a co už není pomníček, je tenká. Rozhoduje hlavně, zda má jméno nebo alespoň datum, historie, podoba. Některé skupiny pomníků (letecké tragédie, napoleonské, lichtenštejnské) jsou na jiných webových stránkách zpracovány důkladněji, než tady. Uvádím je v odkazech. Vysvětlení zkratek: S J V Z = světové strany, VSV = východoseverovýchod. Značka u jména pomníčku v abecedním seznamu označuje rozsáhlejší text.
Nahoru
ABC
Pomník vícovské tragédii u obce Suchý.
| Druh: | Válečné |
| Okres: | Blansko |
| Obec: | Velenov |
| Jméno: | Tragédie - Vícov |
| Kde se nachází? | Pomník stojí mezi chatami na cestě ze Suchého do Velenova, 400 metrů na Z od hráze Sušského rybníka. Vede tu zelená značka. Do osmdesátých let tu byla pole a polní cesta. Poblíž se našel v červnu 1945 hromadný hrob obětí vícovské tragédie. |
| Kdy vznikl? | |
| Popis: | Monumentální pomník je vysoký 4 metry. Na třístupňovém základu jsou vztyčeny dva kamenné sloupy zakončené kovovými nádobami. Mezi nimi na hranatém podstavci stojí pískovcová socha truchlící ženy v životní velikosti. Ve výši očí je tmavá leštěná rozměrná deska s kovovou růžičkou a nápisem bílým písmem. |
| Nápis: | DESÍTI VÍCOVSKÝM NEVINNĚ UMUČENÝM // VĚNUJÍ SPOLUOBČANÉ. // 30. 4. 1945 // Následuje 10 jmen popravených. // … |
| Poznámka: | Vícov je vesnice u Prostějova, na významné silniční trase z Prostějova do Boskovic, vzdálená 15 kilometrů V od pomníku. Na konci války v jejím okolí působil partyzánský oddíl Jermak. Ten chtěl přepadnout německou kolonu, přesunující se po silnici. Oproti původnímu plánu uskutečnit přepad v lesích rozhodl na poslední chvíli opilý velitel Volkov přepadnout kolonu ve Vícově. Partyzáni zahnali obyvatele do sklepů, obsadili a opevnili několik domů a v noci ze 28. na 29. dubna 1945 zaútočili na menší ustupující kolonu německých nákladních aut, která ale nic zvláštního nevezla. Několik automobilů zapálili a díky přesile zabili 9 německých vojáků. Jedinému se podařilo uniknout, s lehkým zraněním uprchl velitel kolony poručík Blümeck, což mělo katastrofální následek. Po přepadu se partyzáni stáhli do lesa a odvedli si 4 těžce a 4 lehce zraněné. Jejich velitel kapitán Pavel M. Volkov(1921 - 1945) při útoku zahynul, není jasné, ze které strany kulka přiletěla. Partyzáni nechali Vícov jeho osudu, i když bylo třeba čekat odvetu. Hned ráno se Němci se zraněným poručíkem vrátili, ves uzavřeli a začali vyšetřovat, kdo se na útoku podílel. Protože se nic nevyšetřilo, nařídil v poledne poručík shromáždit všechny muže nad 16 let na návsi. Pod výhružkou okamžitého zastřelení se jich dostavilo asi 150 a byli odvedeni na dvůr statku čp. 1. Nad vsí se vznášel přízrak Lidic a Ležáků. Pomocí tlumočníků se měli přihlásit ti, kdo spolupracovali s partyzány. Nepřihlásil se nikdo. Poručík hrozil, že dá postřílet každého desátého. Mezitím přijel jeho velitel, německý major. Na výzvu, aby vystoupili ti, z jejichž domů se střílelo, se přihlásilo 12 mužů. Důstojník z nich vybral deset, ostatní muže poslali domů. Deset vybraných mužů naložili do autobusu a odvezli neznámo kam, nejmladšímu bylo 22 a nejstaršímu 79 let. Válka za deset dnů skončila, muži se nevraceli, pátralo se na více stranách. Až 30. května 1945 si učitel v Suchém při úklidu všiml ve stupínku třídy schovaných dokladů, peněz a narychlo tužkou psaných vzkazů. Sem Němci přivezli muže z Vícova, zavřeli do školy, a v průběhu noci na 30. dubna 1945 je postupně popravili. Pak celá kolona odjela směrem na západ. Hledal se hromadný hrob. Našli ho nedaleko, ve dvou mělkých jámách 300 metrů za obcí. 13. června byla nařízena úřední exhumace, mrtví byli střeleni do týla a nesli stopy mučení. Těla obětí byla převezena ze Suchého do Vícova a další den byl ve Vícově uspořádán hromadný pohřeb umučených za velké účasti lidu. Událost měla dozvuky i dlouho po válce. Po mučednících zůstaly vdovy a 22 sirotků. Pobouření vyvolalo i jejich prohlášení za partyzány. Nebyli partyzány, byli to pokojní rolníci nebo živnostníci. Z partyzánů na konci války šel strach, páchali zlo a přivedli mnoho nevinných lidí do neštěstí. Skuteční viníci tragédie zůstali nepotrestáni. Na bývalé škole v obci Suchý je pamětní deska připomínající tuto událost. Mrtví jsou připomenuti i ve Vícově na návsi. |
| Galerie: | |
| Odkazy: | Župka, F. W.: Golgota deseti Vicovských. 1946, 213 s. |
| Naposled editováno: | 22.10.2022 |
