Pomníčky
Rozdělení pomníků do skupin je jen orientační, některé památky by mohly patřit do více oddílů. Hranice, co je a co už není pomníček, je tenká. Rozhoduje hlavně, zda má jméno nebo alespoň datum, historie, podoba. Některé skupiny pomníků (letecké tragédie, napoleonské, lichtenštejnské) jsou na jiných webových stránkách zpracovány důkladněji, než tady. Uvádím je v odkazech. Vysvětlení zkratek: S J V Z = světové strany, VSV = východoseverovýchod. Značka u jména pomníčku v abecedním seznamu označuje rozsáhlejší text.
Nahoru
ABC
Památník zemřelých Němců vysídlených z Brna.
| Druh: | Válečné |
| Okres: | Brno - venkov |
| Obec: | Pohořelice |
| Jméno: | Brněnští Němci |
| Kde se nachází? | U staré silnice na Mikulov, 1500 metrů JJZ od kostela v Pohořelicích, před hromadným hrobem obětí divokého odsunu. |
| Kdy vznikl? | 1992. Kříž dala zbudovat společnost Rakouský černý kříž, starající se o válečné hroby. Vysvěcen byl v neděli 31. května 1992. |
| Popis: | Mohutný kovový kříž svařený z železných profilů je vysoký tři metry. Uprostřed je stylizovaná trnová koruna. Po bocích jsou dvě kamenné stély se stejnými texty, levá německy, pravá v českém jazyce. Za pomníkem na louce je hromadný hrob označený devíti kamennými křížky . |
| Nápis: | Pravá deska :PO UKONČENÍ II. SVĚTOVÉ VÁLKY // V ROCE 1945 PŘIŠLO O SVŮJ ŽIVOT MNOHO // NĚMECKY MLUVÍCÍCH OBYVATEL // Z BRNA A OKOLÍ. // 890 OBĚTÍ JE ZDE POHŘBENO. // VZPOMÍNÁME // ÖSTERREICHISCHES SCHWARZES KREUZ // KRIEGSGRÄBERFÜRSORGE Na levé desce je stejný nápis v němčině. |
| Poznámka: | Před 2. světovou válkou žilo v Brně asi 50 tisíc Němců. Na konci války ti, co škodili lidem, zavčas z Brna uprchli, část německých mužů padla, byla v zajetí nebo na útěku. Po ukončení válečných operací v Brně panovala mezi obyvatelstvem silně protiněmecká nálada. Situaci ještě vyostřil prezident Beneš, který při návštěvě Brna 12. května 1945 z balkonu radnice vyzýval k udělání pořádku s Němci v Brně a odgermanizování českých zemí. Mnozí Němci byli stěhováni do internačních táborů v Brně. Do města se vraceli vězni z koncentráků, přeživší Židé, řada domů byla rozbitá a byl tlak na získání bydlení po Němcích. Mnozí lidé potřebovali ukázat hrdinství - po válce. Nejvíc to vřelo ve Zbrojovce, která celou válku vyráběla zbraně pro německou armádu. Do čela akce, která později dostala jméno Brněnský pochod smrti, se dostal Bedřich Pokorný (1904 - 1968 suid.), velitel Národní bezpečnostní stráže na Moravě, velmi kontroverzní postava českých dějin. Tři tisíce mladých zbrojováků, někteří “vyzbrojeni” gumovými hadicemi, mělo akci zajistit. Všichni brněnští Němci se museli dostavit večer 30. května 1945 na 13 shromaždišť, největší bylo v klášteře na Starém Brně. Mohli si vzít jídlo na 3 dny a ostatní co unesou, cennosti a klíče od bytů museli odevzdat. Muži 14 - 60 let byli povinni v Brně zůstat na práci. A tak se brzy po 22. hodině vydal z Mendlova náměstí na pochod k jihu nekonečný had matek s dětmi, některé s kočárky, žen a starých lidí. Poslední vyráželi v 6 hodin ráno. Těžko dnes spočítat, kolik jich bylo, odhady se různí od 20 do 30 tisíc. Cestou se k nim nedobrovolně přidávali Němci z vesnic na jih od Brna. Šli po tehdejší státní silnici vedoucí do Mikulova. Cíl cesty nebyl jasný ani organizátorům, bez souhlasu spojenců nebylo možné přemístit tolik lidí do jiné země. Byl teplý, slunečný den, svátek svatého Ducha. Někteří vyhnanci pili vodu ze studny u Ledců, která byla infikovaná. Příkopy se plnily zavazadly, které cestou odhazovali, když je už nemohli unést. Prvním větším městem na cestě byly Pohořelice. Zatímco zdatnější čelo průvodu po krátkém odpočinku pokračovalo dále k rakouské hranici, většina vyhnanců po třicetikilometrové cestě byla na pokraji sil a zůstali v Pohořelicích. Několik tisíc Němců přešlo do Rakouska, než rakouská vláda hranice uzavřela. Městečko nebylo připraveno na takový nápor příchozích, sedmkrát převyšující počet stálých obyvatel. Nahnali je do barákového tábora, do stodol, do sila, v sokolovně zaplnili všechny prostory, někteří nocovali na hřišti pod širým nebem. Stravovací a hygienická situace se stala katastrofální. Třetí den úřady vytřídily ženy ze smíšených manželství, německy mluvící Židy, antifašisty a poslaly je zpět do Brna. Bylo jich 2000. Pátý den pobytu vypukla epidemie úplavice, v krutých podmínkách začali staří lidé umírat. Denně hrobník s pomocníky pochovával až 60 osob, naštěstí stačil jejich jména zapsat. Jeho deník se stal hlavním dokumentem pozdějšího zjišťování, kolik lidí tu zemřelo. Postupně další lidé odcházeli na zemědělské práce do okolních německých vesnic. Část vyhnanců se přiblížila k Rakousku a pozvolna se v malých skupinách do Rakouska dostali. Tábor se vyprázdnil a byl zlikvidován na začátku července 1945. Dodnes panují dohady, kolik lidí je na poli u Pohořelic pochováno. Rakouská strana dala na pomník vytesat počet zemřelých 890, historik Vojtěch Žampach (1929 - 2019) došel k věrohodnějšímu výsledku 458. Poslední bádání historika Kovaříka ukazují celkem na 1700 mrtvých, 700 u nás a tisíc na rakouské straně hranice. Němečtí badatelé uvádějí čísla více jak dvojnásobná. Celá nepovedená akce měla neblahé mezinárodní dopady. Tři měsíce nato byla přijata Postupimská dohoda o poválečném uspořádání a vysídlení Němců z Polska, Československa, Maďarska. O událostech se rozhostilo 40 let mlčení. Psát se o nich mohlo až po sametové revoluci. Od roku 2006 se začal konat pochod k uctění mrtvých v Pohořelicích a chodilo se pěšky z Brna k pomníku. Hlavním organizátorem je germanista Jaroslav Ostrčilík (nar.1980) za účinné spolupráce českých, rakouských a německých spolků. Od roku 2015 se pochod nazývá Pouť smíření, chodí se opačným směrem a stal se politickou akcí za účasti představitelů měst a stovek pochodujících z Moravy, Rakouska, Německa. |
| Galerie: | |
| Odkazy: | Tučková, Kateřina: Vyhnání Gerty Schnirch. 2009. Žampach, Vojtěch: Vysídlení německého obyvatelstva ve dnech 30. a 31.5.1945 a nouzový tábor v Pohořelicích. 2014. |
| Naposled editováno: | 23.11.2022 |
Daňkův kříž
| Druh: | Válečné |
| Okres: | Brno-venkov |
| Obec: | Tvarožná |
| Jméno: | Daněk, Karel |
| Kde se nachází? | Leží 600 metrů J od kostela ve Tvarožné, na pláni u státní silnice. |
| Kdy vznikl? | 1918 |
| Popis: | Bílý celokamenný kříž z mramoru s pozlaceným Kristem, výška 4 m. |
| Nápis: | TENTO SVATÝ KŘÍŽ // JEST VĚNOVÁN // KE CTI A SLÁVĚ BOŽÍ // A NA PAMÁTKU MANŽELA // KARLA DAŇKA // KTERÝ 13. ČERVENCE 1915 // U LVOVA ZEMŘEL // V 41. ROCE VĚKU SVÉHO // A TAM TÉŽ POCHOVÁN. // … L P 1918 |
| Poznámka: | |
| Galerie: | |
| Odkazy: | |
| Naposled editováno: | 09.11.2020 |
Pomníček Fiedlera a Žáka u Rozdrojovic
| Druh: | Válečné |
| Okres: | Brno-venkov |
| Obec: | Rozdrojovice |
| Jméno: | Fiedler - Žák |
| Kde se nachází? | Na SZ od středu obce, 30 metrů od krajních stavení v rohu lesa. U cesty od hřiště k soše T.G.M. |
| Kdy vznikl? | Po roce 1945 ho zřídily rodiny zahynulých. |
| Popis: | Pomníček z umělého kamene je vysoký jen 0,8 metru. V čelní stěně je světlá deska s nápisem. Byly na ní původně i dvě fotografie. Památník je zašlý a bez péče. |
| Nápis: | JAROMÍR FIEDLER // zámečník // 2.8.1927 - 29.4.1945 MIROSLAV ŽÁK // tech. úředník Škod. záv. // 26.11.1921 - 29.4.1945 // ... |
| Poznámka: | Dva mládenci neudrželi svoji zvědavost a ve dni nejtěžších bojů v Rozdrojovicích, 29. dubna 1945, vyšli z krytu. Na tomto místě oba zemřeli, zasáhly je střepiny granátu. |
| Galerie: | |
| Odkazy: | |
| Naposled editováno: | 15.09.2024 |
Pomníček zastřeleného Martina Gajárka
| Druh: | Válečné |
| Okres: | Hodonín |
| Obec: | Dambořice |
| Jméno: | Gajárek, Martin |
| Kde se nachází? | Pomníček stojí ve smrkovém hustníku na mezi u polní cesty, 900 metrů SSV od kostela v Dambořicích. 100 metrů nad pomníkem prochází cesta sedlem. |
| Kdy vznikl? | Po roce 1945. |
| Popis: | Metr vysoký štíhlý pomníček je z umělého kamene. Do čelní stěny je zahlouben nápis. Pomníček je dost nenápadný. |
| Nápis: | Zde byl zastřelen // MARTIN // GAJÁREK // 23. 4. 1945 // ČEST BUDIŽ JEHO // PAMÁTCE ! |
| Poznámka: | Do Dambořic pronikly jednotky Rudé armády ve středu 25. dubna 1945 ve 3 hodiny ráno. O okolnostech zastřelení 44letého Martina Gajárka o dva dny dříve jsem se ničeho nedopátral. Jeho jméno je uvedeno na pomníku obětí druhé světové války v obci. |
| Galerie: | |
| Odkazy: | |
| Naposled editováno: | 20.02.2024 |
Hrob rudoarmějce Grinika na Šmelcovně
| Druh: | Válečné |
| Okres: | Brno-venkov |
| Obec: | Javůrek |
| Jméno: | Grinik K. I. - Šmelcovna, |
| Kde se nachází? | Uprostřed osady Šmelcovna u kaple. Hrob byl nedávné době opraven. |
| Kdy vznikl? | 1945 |
| Popis: | Hrob je ohrazen kovovým zábradlíčkem a vysypán kamennou drtí. Na hrobě jsou dvě desky. Na svislé bílé desce je hvězda a český text, na vodorovné šedé desce je hůře čitelný stejný text a jméno psané azbukou. |
| Nápis: | Na bílé desce: POLOŽIL JSEM ŽIVOT // ZA MÍR MEZI NÁRODY. // PŘÍJMĚTE MŮJ POZDRAV. // VAŽTE SI SVOBODY. // GRINIK KONSTANTIN IVANOVIČ // NAR. 1904 SSSR, PADL ZDE 9. 5. 1945 |
| Poznámka: | Po osvobození Brna obnovila Rudá armáda postup na západ až po dvanácti dnech. 8. května 1945 v poledne osvobodila Říčany, o půlnoci prošla Domašovem. Údolím Bílého potoka se přesunula šestičlenná jednotka rudoarmějců do Javůrku ve dvě hodiny v noci. Několik měsíců po válce byly hroby padlých sovětských vojáků většinou exhumovány a odváženy na hromadná pohřebiště v Brně, u Ořechova i jinde. Tady k tomu nedošlo, možná pro odlehlost kraje. Šmelcovna je osamělá osada v údolí Bílého potoka, vznikla na místě kde se zpracovávaly rudy, ve 13. století stříbrné, později železné. Název osady je doložen v roce 1749, schmelzen znamená německy tavit. V 18. století tu stály hamry a fungovala vysoká pec. Tavba místních železných rud zanikla kolem roku 1873 a ruda se vozila do Zastávky. Začátkem 20. věku objevil idylické místo kamenosochař Karel Racek se společností, která se nazývala Noha. V roce 1902 tu založili tradici Vítání jara, které se odehrávalo první jarní neděli. V letech 1912 - 33 se ho pravidelně účastnil i Petr Bezruč. Chodilo se pěšky od vlaku ze Zastávky do Hradčan, což prezentuje 26 kilometrů. Událost měla národovecký charakter, zpívala se píseň Přijde jaro přijde. Pak se společnost odebrala do Hrdličkovy hospody. Tam už na ni čekali se zabitým prasetem a pořádali vepřové hody. Vítání jara prošlo různými proměnami a koná se dodnes. Hospodu pamatuji z léta 1963, nezměněný obstarožní vnitřek pamatoval určitě Bezruče a jeho smečku. Výčep byl oddělen od lokálu klecí z tyčí, tlustých jak moje dětská ruka. Prý kvůli ochraně hostinského a sklenic, když vypukne rvačka. Brzy, v šedesátých letech, hospodu zavřeli. Otevřeli znovu až v jiné době, 1991, jako Čadíkovu hospodu. V sezóně je to velmi navštěvované místo. |
| Galerie: | |
| Odkazy: | |
| Naposled editováno: | 14.12.2023 |
Památka na odbojáře Habrovce v Tišnově
| Druh: | Válečné |
| Okres: | Brno - venkov |
| Obec: | Tišnov |
| Jméno: | Habrovec, Miroš |
| Kde se nachází? | U silnice z Tišnova do Hradčan, v ulici Brněnská, v lipové aleji zhruba proti ulici Dobrovského na J straně cyklostezky. |
| Kdy vznikl? | Asi 2006. Nedaleko v ulici Na rybníčku Habrovec bydlel. |
| Popis: | Lomový kámen posazený na výšku je vysoký asi jeden metr. Z boku je k němu připevněna železná tabulka. |
| Nápis: | MIROŠ HABROVEC // SPORTOVEC A ODBOJÁŘ // ZASTŘELEN GESTAPEM // 5. 10. 1944 |
| Poznámka: | Miroš Habrovec (1919 - 1944) byl Sokol a odbojář v Tišnově. Sportoval v atletice a ve fotbalu. Před uzavřením vysokých škol byl studentem 2. ročníku techniky v Brně, pak pracoval jako úředník. V tišnovském odboji spolupracoval s bratry Vetešníky, Boženkou Škrabálkovou a dalšími. V květnu 1943 se účastnil tajné schůzky partyzánů a odbojářů ve Skaličce. Jenomže na tišnovské odbojáře byli napojeni nejméně dva konfidenti a německá policie tak byla dobře informována o činnosti odboje. Vlna zatýkání odbojářů proběhla 5. října 1944. Při zatýkání chtěl Habrovec uprchnout a byl při tom zastřelen asistentem gestapa Rotterem. |
| Galerie: | |
| Odkazy: |
|
| Naposled editováno: | 25.10.2022 |
Pomník padlých Hlouška a Korbičky u Habrůvky
| Druh: | Válečné |
| Okres: | Blansko |
| Obec: | Habrůvka |
| Jméno: | Hloušek a Korbička |
| Kde se nachází? | Pomník leží ve Křtinském údolí na louce, 1200 metrů JJZ od centra Habrůvky. 250 metrů nad ním je skála Salve - Vale a nedaleko má pomníček i Boženka Matušková . Pomník je na pravém břehu občasného toku Křtinského potoka a je ze silnice vidět. |
| Kdy vznikl? | Po roce 1945. |
| Popis: | Mohylka z přírodních vápencových kamenů je vysoká jeden metr. Do největšího kamene je vsazena černá leštěná deska s nápisem. |
| Nápis: | Opsáno s chybou: Na tomto místě padli // dne 7. 5. 1945 // hrdiní partyzáni // z // Habrůvky. // Josef HLOUŠEK // Frant. KORBIČKA // Pro národ - obětovali své mladé životy. // ... |
| Poznámka: | Pomníček je projevem poválečného heroismu, slova o hrdinných partyzánech je třeba brát s velkou rezervou. Hloušek a Korbička byli nerozluční kamarádi z Habrůvky. Byli sice zaměstnáni jako lesní dělníci, ale práci moc příležitostí nedali. Koncem války pátrali po německých zbraních i majetcích, zrekvírovali a ukryli německý motocykl, podíleli se na likvidaci německého správce hlinkových dolů u Panských bud i jeho majetku. 6. května 1945 se dozvěděli, že v údolí pod Habrůvkou jsou zamaskovány německé nákladní automobily. Další den se tam vypravili. Jenomže u automobilů byla vojenská hlídka a ta po nich zahájila střelbu. Hloušek padl na místě, kde je dnes pomníček. Korbička prchal údolím k blízké jeskyni Habříček, kde se asi chtěl schovat. Ale vchod do jeskyně byl zaskládaný kamením. Dovnitř se nedostal, střela ho zasáhla před jeskyní. Našli je po týdnu, Hlouška v mělkém hrobu a Korbičku u jeskyně zaházeného kamením. Habrůvka jim oběma vystrojila pohřeb s vojenskými poctami a byli pochováni na hřbitově ve Křtinách. Hroby už neexistují. |
| Galerie: | |
| Odkazy: | Rudolf Musil a kol.: Moravský kras, 2019, s. 220 Zpřístupněné JESKYNĚ 2011. Ročenka správy jeskyní ČR, 2012, s. 112 - 113 |
| Naposled editováno: | 29.11.2023 |
Kříž Františka Jocha u Zbraslavi
| Druh: | Válečné |
| Okres: | Brno - venkov |
| Obec: | Zbraslav |
| Jméno: | Joch, František |
| Kde se nachází? | Kříž stojí 1 kilometr ZSZ od kostela ve Zbraslavi, u cesty na kraji lesa. Vedle něj rostou dvě lípy. |
| Kdy vznikl? | 1920 |
| Popis: | Železný kříž ozdobený kovovými prapory a meči je vsazen do kamenného soklu. V něm je bílá tabulka s hůře čitelným textem. |
| Nápis: | Tento svatý kříž věnován od // FRANTIŠKY JOCHOVÉ // na památku padlého syna // FRANTIŠKA // L. P. 1920. |
| Poznámka: | |
| Galerie: | |
| Odkazy: | Památník obětí světových válek…v okrese Brno-venkov, 2000, str.359 |
| Naposled editováno: | 20.06.2022 |
Památka na kameníka Jaroslava Štěpánka z Březníka.
| Druh: | Válečné |
| Okres: | Třebíč |
| Obec: | Kuroslepy |
| Jméno: | Kameník Štěpánek |
| Kde se nachází? | Kříž stojí 700 metrů SV od hájenky Zamazalky u cesty, na pravém břehu Chvojnice, naproti Kozím hřbetům, pod skalní stěnou. |
| Kdy vznikl? | V květnu 2015, ke vzpomínce na neštěstí a k 70. výročí ukončení 2. světové války zbudovalo šest občanů z Březníka. |
| Popis: | Nově zbudovaný kříž z ocelových tyčí je vysoký dva metry. Kryje ho plechová stříška a tkví v základu z kamenů spojených betonem. Na kříži je kovový Kristus, tabulka s vlastivědným textem, plechový štít s nápisem a oválná fotografie kameníka. |
| Nápis: | DNE 2. 4. 1946 // ZDE TRAGICKY ZAHYNUL // FRANTIŠEK // ŠTĚPÁNEK // KAMENÍK Z BŘEZNÍKA Č. 55 // NAROZEN 12. 10. 1895 // … |
| Poznámka: | František Štěpánek (1895 - 1946) byl lamač kamene z Březníka. Po válce lámal kámen v lomu Kolečko v údolí Chvojnice. K trhacím pracím používal střelný prach z nábojů zbylých po ustupující německé armádě. Sbíral, odvážel a ukládal střelivo z okolí obce, doma pod postelí prý měl 26 dělostřeleckých granátů. Tím zabránil možnému zmrzačení a ztrátě životů lidí po válce. Manipulace s municí se mu ale stala osudnou. Při neopatrné demontáži dělostřeleckého náboje došlo k výbuchu. Tělo jedenapadesátiletého kameníka bylo roztrháno a rozmetáno do okolí. |
| Galerie: | |
| Odkazy: | |
| Naposled editováno: | 14.09.2022 |
Památník sovětskému letci Kašutinovi.
| Druh: | Letecké nehody, Válečné |
| Okres: | Brno - město |
| Obec: | Brno - Žebětín |
| Jméno: | Kašutin, Viktor Sergejevič |
| Kde se nachází? | V oboře Holedná, 600 m SZ od křižovatky Kohoutovice hájenka, na boku údolí spadajícího k potoku Vrbovci, nad rybníčkem. Vede tu lesní cesta. |
| Kdy vznikl? | 1973. Budováno brigádami občanů Kohoutovic a Žebětína v březnu a dubnu 1973. Slavnostně odhalen 9. května 1973 jako památník sovětským letcům. Památník navrhl akademický sochař Miloš Axman (1926 - 1990) ve spolupráci s arch. Františkem Kočím. Za dva roky se podařilo identifikovat padlého letce a v roce 1975 bylo jeho jméno a fotografie doplněny na pomník. V listopadu 1975 navštívily Brno i pomník matka a sestra zahynulého pilota. |
| Popis: | Dva přírodní kameny z mrákotínské žuly představují trup a křídlo letadla. Větší kámen je na betonových patkách a jsou na něm nápisy, fotografie letce a pěticípá hvězda. Menší kámen je zapuštěn v zemi. Na betonové patce byl původně text z mosazných písmen, ten v 90. letech mizel. Nahrazen litinovou deskou. |
| Nápis: | Na kamenu azbukou: V. S. KAŠUTIN // LJOTČIK - ML. LEJTĚNANT // 1924 - 1945 . Na kovové desce : SOVĚTSKÝM // LETCŮM // PADLÝM V BOJI // ZA OSVOBOZENÍ // BRNA - 1945 // OBČANÉ // KOHOUTOVIC // ŽEBĚTÍNA |
| Poznámka: | 25. dubna 1945 zaútočily dvě stíhačky Lavočkin LA 7 na ustupující německou kolonu v Kohoutovicích. Svrhly na ně čtyři bomby. Dvě padly na silnici, jedna skončila v holičské oficíně a naštěstí nevybuchla a poslední se trefila do hájenky, kterou zničila. Jedno z letadel dostalo zásah od flaku a zřítilo se do obory. Narazilo do svahu v místech dnešního pomníku. Motor se vytrhl a skutálel se na dno údolí, trup a křídla shořely, pilot nepřežil. Místní se na místo dostali až za několik dní, pilota pohřbili provizorně na místě a na hrob mu vztyčili křídlo z letadla. Příští rok byly ostatky exhumovány a přemístěny na pohřebiště rudoarmějců do Nového Lískovce. Jiné prameny uvádějí, že byl pochován na Ústředním hřbitově. Stíhačka Lavočkin LA 7 je jednomístný jednomotorový dolnoplošník s rozpětím křídel 10 metrů, váhou 2600 kg a maximální rychlostí 665 km/hod. Vybavení 2 nebo 3 kanóny ráže 20 mm, posádka jeden muž. Každý rok v dubnu tu komunisté organizují pietní akt. |
| Galerie: | |
| Odkazy: | |
| Naposled editováno: | 08.08.2021 |
Památník Dimitrije Krivošiny u Kladerub.
| Druh: | Válečné |
| Okres: | Třebíč |
| Obec: | Kladeruby nad Oslavou |
| Jméno: | Krivošina - rudoarmějec |
| Kde se nachází? | Památník stojí na S straně silnice z Kladerub do Popůvek, 600 metrů Z od kaple v Popůvkách. |
| Kdy vznikl? | po roce 1945. V desátých letech byl pomníček zrekonstruován do dnešní, viditelnější podoby. |
| Popis: | Původně to byl ležatý památník vyzděný z kamenů s deskou z leštěného nerezového plechu. V desátých letech tohoto století byla stejná deska s nerezovou pěticípou hvězdou připevněna na svisle stojící přírodní kámen, vysoký asi jeden metr. Do desky je neuměle vyryt text ve slovenštině. |
| Nápis: | Tu položil život svoj // za našu slobodu 9. 5. 1945 // sov. voj. // Dimitrij Krivošina // * 1. 6. 1906 // … |
| Poznámka: | |
| Galerie: | |
| Odkazy: | Zejda, Radovan : Náměšťsko. Průvodce, 2004, str. 53 |
| Naposled editováno: | 02.12.2022 |
Památka Františka Krontoráda u Ketkovic.
| Druh: | Válečné |
| Okres: | Brno - venkov |
| Obec: | Ketkovice |
| Jméno: | Krontorád - partyzán |
| Kde se nachází? | Pomníček stojí 1 kilometr SZ od středu Ketkovic, v polích u cesty k Sudické hájence. |
| Kdy vznikl? | Po roce 1945. Po šedesáti letech, kolem roku 2005, byla amatérská stavba rekonstruována do dnešní podoby. |
| Popis: | Do bytelného betonového hranolu je vsazena leštěná, shora neopracovaná deska s nápisem. |
| Nápis: | Původně - opsáno s chybou: Zde pod rukou nacizmu zahynul 18. 4. 1945 František Krontorád z Čučic ve věku 45 let. Nový nápis: NA TOMTO MÍSTĚ // BYL ZASTŘELEN // 18. 4. 1945 // PARTYZÁN // FRANTIŠEK // KRONTORÁD // Z ČUČIC |
| Poznámka: | Partyzáni zaútočili na německou armádu, ustupující k Náměšti. Němci měli dva mrtvé, z partyzánů byl zastřelen František Krontorád. Devětasedmdesátiletou výměnkářku paní Irglovou zasáhla střela při práci na poli. Nacisté v odvetě zastřelili tři mladíky z Rapotic. Za týden se Němci spolu s Maďary vrátili, protože sovětská ofenzíva se zastavila na linii Ivančice - Ostrovačice a fronta se na 20 dnů prakticky nehnula z místa. Rudá armáda se definitivně zmocnila tohoto území v noci z 8. na 9. května 1945 po třech dnech intenzívních bojů. |
| Galerie: | |
| Odkazy: | Památník obětí světových válek…v okrese Brno-venkov, 2000, str. 235 a 240 |
| Naposled editováno: | 01.12.2022 |
Pomník Vlastislava Kroupy u Kohoutovic
| Druh: | Válečné |
| Okres: | Brno-město |
| Obec: | Brno - Bosonohy |
| Jméno: | Kroupa, Vlastislav |
| Kde se nachází? | Pomník stojí SZ od Bosonoh na kraji lesa nad chatovou osadou. Vede tu žlutá značka. |
| Kdy vznikl? | V létě 1946. V roce 1989 přidali spolubojovníci na pomník malou bronzovou destičku, ta se ale po čtrnácti letech ztratila. |
| Popis: | Kamenný pomník je vysoký 1,7 metru. Na čelní straně je tmavá leštěná deska s dlouhým nápisem. Žlutý křížek na boku desky je přidán druhotně. |
| Nápis: | ZAKLADATELI ODDÍLU JUNÁKA V BRNĚ - LÍSKOVCI, // ORGANISÁTORU ODBOJE "HNUTÍ SLOVANSKÉ DOMOVINY" // ABITURIENTU OBCHODNÍ AKADEMIE // VLASTISLAVU // KROUPOVI // NAROZENÉMU 3. BŘEZNA 1920 V BOSONOHÁCH // A POPRAVENÉMU VE VRATISLAVI 27. DUBNA 1944 // ZA ILLEGÁLNÍ ČINNOST "HSD" // ZA PŘISPĚNÍ JEHO RODIČŮ, POSTAVILI TENTO POMNÍK // JUNÁCI ZE ST. LÍSKOVCE // ... |
| Poznámka: | Vlastislav Kroupa (1920 - 1944) se narodil v Bosonohách do rodiny řezníka. V roce 1937 se rodina stěhuje do Starého Lískovce, kde otec získal řeznickou živnost. Kroupa se zajímal o politiku, ekonomii, chodil na politické schůze. Studoval na obchodní akademii. Ve Starém Lískovci založil skautský oddíl. Za okupace dal dohromady odbojovou skupinu "Hnutí slovanské domoviny" která se postupně rozrostla až na dvě stě osob. Byla vyzrazena konfidentem a 67 jejich členů bylo zatčeno. Kroupa byl zatčen 16. 11. 1942, uvězněn v Kounicových kolejích. Odtud ho převezli do vězení ve Vratislavi, postavili před soud a odsoudili k trestu smrti. Byl popraven 27. dubna 1944. |
| Galerie: | |
| Odkazy: | Miroslava Menšíková: Pamětní desky a pomníky v Brně, 2004, s. 11 |
| Naposled editováno: | 26.07.2023 |
Mohyla třem zastřeleným mládencům z Křížovic.
| Druh: | Válečné |
| Okres: | Brno - venkov |
| Obec: | Doubravník |
| Jméno: | Křížovičtí zastřelení |
| Kde se nachází? | Mohyla stojí v lesní stráni údolí Rakovce, 1400 metrů Z od kostela v Doubravníku. Je třeba přejít potok, a stoupat cestou šikmo vzhůru do J úbočí. Nesnadné hledání v ostrém ohybu cesty nad dvěma chatami. |
| Kdy vznikl? | 1946. Památka byla slavnostně odhalena 9. května 1946 za velké účasti lidu. |
| Popis: | Metr vysoký památník v prudkém svahu je vyzděn z lomového kamene, v čelní stěně je bílá deska se zašlým textem. Poslední léta o pomník nikdo nepečuje. |
| Nápis: | Zde byli 9. května 1945 // německými vojáky zavražděni // OPATŘIL STANISLAV // nar. 2. 5. 1912 // ŠTARHA JINDŘICH // nar. 2. 8. 1920 // HEMZA ALEŠ // nar. 8.12. 1926 |
| Poznámka: | Smutná událost na samém konci války se pojí s ústupem německých vojsk přes Lomnici, Doubravník a Nedvědice. Němci podráždění přepadením své vojenské kolony a střelbou v Bělči tušili v každém podezřelém partyzána. 9. května 1945 ráno se v Křížovicích roznesla zpráva, že se v Doubravníku rozdávají zbraně. Vydali se pro ně čtyři křížovičtí občané, Opatřil, Štarha, Hemza a Josef Slezák. V městečku panoval zmatek, německé jednotky pálily dokumenty a střelivo. Přesto zřejmě mládenci nějaké granáty a náboje získali a vraceli se kolem zastávky v Doubravníku domů. Vypadali podezřele. Zastavilo u nich německé auto a vojáci Opatřila, Štarhu a Hemzu legitimovali. Protože neměli doklady a bylo u nich asi nalezeno střelivo, byli zatčeni. Slezák se ještě zdržel v městečku, tak toho nezatkli, ale on vše viděl. Strážní oddíl SS v Doubravníku odvlekl nešťastnou trojici do Rakovců a tam je zastřelil. Našli je pozdě odpoledne mrtvé za boudou na p.č. 1143. Hodinu nato přijelo do Doubravníku první auto s rudými vlajkami a válka tady skončila. |
| Galerie: | |
| Odkazy: | Vlastivědný věstník moravský 39, 1987, č.1, str.9-10 |
| Naposled editováno: | 10.08.2022 |
Pomník sovětským letcům zahynulým u Rašovic
| Druh: | Letecké nehody, Válečné |
| Okres: | Vyškov |
| Obec: | Heršpice |
| Jméno: | Letci SSSR - Rašovice |
| Kde se nachází? | Pomník stojí 500 metrů JZ od Jalového dvora v údolí nad Jalovým rybníkem, na úpatí V svahu. Kolem vede pěšina. |
| Kdy vznikl? | Slavnostně odhalen 9. května 1947. Na pomníku nebyla deska se jmény zahynulé posádky, zato před pomníkem ve dnešní podobě trůnila obrovská třílistá vrtule Hamilton Standard Hydromatic o průměru čtyři metry, patřící bombardéru. Byla tam i v devadesátých letech. V roce 1978 byla na pomník instalována pamětní deska se čtyřmi jmény mrtvých letců. Po roce 1990 pomník chátral bez péče, až před pár lety ho zrekonstruoval Jihomoravský krajský úřad. Z vrtule zbyl jen jeden list v kovovém kruhu. |
| Popis: | Z metrové kostky základu, na který je připevněna leštěná kamenná deska s hvězdou a textem, ční čtyřmetrový světlý štíhlý pylon. Před pylonem je kovová obruč a uprostřed ní ze štěrku vystupuje jeden list vrtule. Zdá se, že je poněkud deformován. |
| Nápis: | ZDE ZAHYNULI 25. 4. 1945 // ČLENOVÉ POSÁDKY SOVĚTSKÉHO LETOUNU // ZE 453. BOMBARDOVACÍHO PLUKU // kpt. VASILIJ KIRILOVIČ JURČENKO // npor. GEORGIJ DAVID PERMISAŠVILI // st. seržant GEORGIJ TICHONOVIČ BUROV // st.seržant VASILIJ SEMENOVIČ FOMENKO // NA VĚČNOU PAMĚŤ // OBČANÉ OBCE NÍŽKOVICE - HERŠPICE |
| Poznámka: | Uvedeného dne odpoledne se nad Rašovicemi objevil nízko letící bombardér, kterému hořel jeden motor, letěl v náklonu a ztrácel výšku. V údolí u Jalového dvora začal zachytávat za vršky stromů a posléze dopadl na hráz Jalového rybníka, vybuchl a trosky se vzňaly. Přišli maďarští vojáci s německým velitelem, který nařídil místním obyvatelům, aby kopali hroby v bažině u rybníka. Podařilo se ho přesvědčit, aby čtyři oběti havárie byly pochovány na místě dnešního pomníku. Po válce byly hroby exhumovány a vojáci pohřbeni asi na pohřebišti v Brně. Identitu letců tehdy nikdo nezkoumal. Trosky stroje se povalovaly v lese do 70. let. V roce 1976 se událostí začali zabývat redaktoři vojenského časopisu Zápisník. Nalezli mj. navigační pravítko s iniciálami P.D.G. Podle nich objevili v sovětských archívech, že ho mohl používat navigátor Georgij David Permisašvili, identifikovali i letadlo a jména celé posádky. Jednalo se o dvoumotorový bombardér americké výroby Douglas A20G Boston z 5. letecké armády, 218. bombardovací divize, 453. bombardovacího pluku. Velitelem byl kapitán Jurčenko, 39letý Ukrajinec, šturmanem byl nadporučík Permisašvili, 32letý Gruzínec. |
| Galerie: | |
| Odkazy: | |
| Naposled editováno: | 29.03.2023 |
Pomník zachráněné posádce Liberátoru u Tišnova.
| Druh: | Letecké nehody, Válečné |
| Okres: | Brno - venkov |
| Obec: | Tišnov |
| Jméno: | Letci USA - Tišnov |
| Kde se nachází? | Pomník stojí 400 metrů SZ od železniční zastávky Hradčany, v ulici Olbrachtova, nedaleko železničního podjezdu. Vedle je objekt Hasičského sboru. V době zřízení pomníku nebyla tato místa zastavěna sídelní kaší jako nyní. V čase události tu byla pole mezi třemi obcemi, neexistovala ani silnice, ani železniční trať. |
| Kdy vznikl? | 1997. Pomník byl zbudován nákladem bývalého partyzána Jaroslava Skoupého. Slavnostně odhalen 9. května 1997 za účasti zachráněného letce Armanda Carlina a vojenského atašé USA v Praze. Pomník nestojí na místě dopadu letadla, ale na nejbližším vhodném místě. Letadlo dopadlo na pole od něho vzdálené asi 500 metrů SZ, mezi Tišnov, Březinu a Hradčany. V roce 1996 byly jeho zbytky nalezeny a vykopány ze země. |
| Popis: | Lomový kámen trojúhelníkového tvaru je vysoký jeden metr. Na čelní stěně je kovový kulatý znak 15. letecké armády USAF a kovová deska s dlouhým textem a jmény osmi zachráněných amerických letců. Pomník připomínající událost, která skončila dobře, je vzácnou raritou. |
| Nápis: | 17. DUBNA 1945 V 0.30 H. DOPADL NEDALEKO // ODTUD HOŘÍCÍ AMERICKÝ ZÁSOBOVACÍ // LETOUN LIBERATOR B-24 // S NÁKLADEM ZBRANÍ PRO ČS. ODBOJ. // PADÁKY ZACHRÁNILY POSÁDKU PŘED // PLAMENY, ČEŠTÍ A ESTONŠTÍ PARTYZÁNI // S OBĚTAVOU POMOCÍ VESNICKÉHO // OBYVATELSTVA PŘED NEPŘÍTELEM // … // TIŠNOV 1997 |
| Poznámka: | Bombardér B-24 Liberator patřil k páteři amerického bombardovacího letectva. Měl dolet 6000 km, rozpětí křídel 31 metrů, vážil prázdný 17 tun, vzletová hmotnost byla až 30 tun. Sestřelený stroj u Tišnova byl upraven na přepravu nákladu a byl to jeho 26. let s nákladem na území nepřítele. Posádka si ho překřtila na “Flying rumor” což někteří překládají jako Létající nepořádek, jiní správněji jako Létající latrína. Ta tam byla ostatně vymalována, jinak byl povrch letadla tmavě olivový - kvůli letům v temnotě. Bombardér vystartoval večer 16. dubna 1945 z Livorna v Itálii na dlouhý let do Protektorátu. Na palubě byla osmičlenná posádka a náklad zbraní pro odboj. Jejich shoz byl dohodnut na cílovou plochu Kamna u Maršova. Tam je čekalo 28 mužů partyzánského oddílu Delta s povozy. Let na Moravu proběhl bez problémů a s pomocí rádiového naváděcího zařízení našli cílovou plochu. Když kroužili a snášeli se níže, zaměřil je radarem německý noční stíhač, přiblížil se k nim zespodu a zahájil kulometný útok. Pro bombardér byl fatální, trup a křídlo byly proděravěny. Začal hořet motor, zhaslo světlo a systémy k ovládání letadla přestaly fungovat. Nastal čas opustit nefunkční letadlo. Byl to poslední sestřel bombardéru na našem území. Neřízený letoun obkroužil smyčku nad Tišnovem a po nárazu do země explodoval a začal hořet. Všem osmi letcům se podařilo vyskočit a na padácích se snesli na pole a lesy od Lažánek po Březinu. Zachránili je místní obyvatelé. Desítky z nich je s nasazením života ukryli, zásobovali a předali místním odbojovým skupinám, u kterých se dočkali po 22 dnech ukrývání a přemísťování osvobození Tišnovska. Kniha “Da capo al fine” detailně popisuje jejich dramatické osudy v oněch dnech. Po osvobození se přesunuli do Brna, setkali se s prezidentem Benešem, následovala cesta do Prahy a k americké armádě v Plzni. Po válce se osudy letců rozešly a po roce 1948 ustal i písemný styk s jejich pomocníky u nás. V padesátých letech bylo nebezpečné dopisovat si s vojáky nepřátelské mocnosti. Korespondence byla obnovena až po padesáti letech, kdy byli bývalí letci pozváni do míst, kde jim zachránili životy. V roce 1995 z nich žilo ještě pět, do Tišnova nakonec dorazil jen jediný, bombometčík Armando Carlino. S velkou slávou a pozorností přijel na několik dní v květnu 1997 a účastnil se odhalení pomníku. O rok později se při cestě do Evropy zastavil na tři dny v Tišnově navigátor Robert Beach s manželkou. V roce 2002 už žili jen dva ze zachráněných Američanů. S odstupem času lze konstatovat, že američtí letci měli neuvěřitelné štěstí. Nezranil je kulometný útok německého stihače, všem se podařilo vyskočit z letounu a dopadnout v pořádku na zem. Letoun se zaryl do země špicí k Brnu, což zmátlo německé komando, které je hledalo napřed na západ od Tišnova a tím jim dalo několik dní náskoku. Všichni narazili na obětavé pomocníky, i když ne hned. Mezi pomahači nebyl žádný konfident, i když o jejich přítomnosti věděly desítky lidí. A konec války byl v dohledu, i když tehdy nevěděli, kdy a jak nastane. Jiné posádky sestřelených bombardérů na území Protektorátu takové štěstí neměly. |
| Galerie: | |
| Odkazy: | Kopečný,Petr a Krejčí, Karel : Da capo al fine. 2002. Vlastivědný věstník moravský, roč. 1984, č.1, str. 14-18 |
| Naposled editováno: | 17.09.2022 |
Památník sovětské letkyni
| Druh: | Válečné, Letecké nehody |
| Okres: | Brno - venkov |
| Obec: | Babice |
| Jméno: | Letkyně - Babice |
| Kde se nachází? | Památník leží na planině Zadní pole, 1300 metrů V od kostela v Babicích. Kolem vede silnice do Křtin. Na poli před ním havarovalo sestřelené letadlo. |
| Kdy vznikl? | 1960. Památník byl slavnostně odhalen 9. května 1960. |
| Popis: | Hranol z vápencových kamenů pospojovaných betonem. Při odhalení byl nahoře hluboký pískovcový reliéf dívčí tváře s vlajícími vlasy a na přední straně hranolu bílá deska s textem. Autorem reliéfu byl babický rodák František Pokorný. U paty pomníku spočíval kovový model padajícího letadla. Při rekonstrukci památníku v roce 1982 byla deska nahrazena jinou se změněným textem. Tehdy už se vědělo, kdo v letadle zahynul a že to byl muž. Památník bývá častým cílem vandalů. Začátkem 90. let zmizel model letadla, později i reliéf. V roce 2010 obecní úřad v Babicích nechal pomník zrekonstruovat, autorem nového reliéfu je Ivo Durec z Rajhradu. Nějakou dobu byl pomník bez desky, v srpnu 2021 má novou mramorovou desku s textem o letkyních. |
| Nápis: | původně 1960 : ZDE PADLA // V POSLEDNÍCH DNECH VÁLKY // V ROCE 1945 // SOVĚTSKÁ LETKYNĚ // ČEST JEJÍ PAMÁTCE později 1982 : HRDINNÝM SOVĚTSKÝM // LETKYNÍM // Z DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY |
| Poznámka: | V poledne 25. dubna 1945 přilétly do prostoru Babic tři sovětské stíhačky a na nepřítele shazovaly malé bomby. Německé protiletadlové baterie zahájily palbu a jednu z nich zasáhly. Stíhačka Lavočkin ztratila křídlo, zřítila se na pole asi 100 metrů od lesa a explodovala a shořela. Podle zbytků vlasů a útlé postavy v hlubokém kráteru místní lidé usoudili, že letadlo pilotovala žena. Tehdy se zrodila legenda o babické letkyni. V roce 1960 jí slavnostně odhalili památník za účasti čtrnáctičlenné sovětské delegace. Ale už v roce 1974 bylo jasné, že v 5. letecké armádě za války ženy nelétaly. V inkriminovaný den přišla Rudá armáda v okolí Brna o pět letadel. Stíhačka Lavočkin LA 7 je jednomístný jednomotorový dolnoplošník s rozpětím křídel 10 metrů, váhou 2600 kg a maximální rychlostí 665 km/hod. Vybavení 2 nebo 3 kanóny ráže 20 mm, posádka jeden muž. Další posun ve znalostech nastal v roce 1978. Tehdy nově založená skupina vojenské historie “Z77” v čele s Vlastimilem Schildbergerem ve spolupráci s Moravským muzeem, Svazarmem a časopisem Zápisník se rozhodla vrak letadla vykopat. Z kráteru vyzvedli torzo motoru, podvozek, část kabiny s ostatky pilota a našli označení letadla na překližce. Kosterní pozůstatky jednoznačně ukázaly, že letadlo pilotoval mladý muž. Archivy ministerstva obrany SSSR pak vyjevily, že to byl gardový poručík Alexej Ivanovič Menšikov (1923 - 1945). Tělesné ostatky tohoto muže byly pietně pohřbeny 27. dubna 1982 na pohřebiště Rudé armády v Babicích k devatenácti padlým rudoarmějcům a jeho jméno bylo dodatečně vytesáno na pomník. Legenda letkyně ale žije dál a babičtí si letkyni nenechají vzít.Tedy stále máme v Babicích památník letkyni - nebo letkyním. A to je dobře. |
| Galerie: | |
| Odkazy: | Jiří Truhlář : Památníky adamovských lesů, 2003, str. 141. |
| Naposled editováno: | 06.08.2021 |
Památka Marie Morbacherové u Ořešína
| Druh: | Válečné |
| Okres: | Brno - město |
| Obec: | Brno - Ořešín |
| Jméno: | Morbacherová, Marie |
| Kde se nachází? | Nad Ořešínem na kopci Horka blízko rozcestí značených cest. |
| Kdy vznikl? | 2005 |
| Popis: | Zděná Boží muka s výklenkem, vysoká 2,5 metru, je kryta sedlovou stříškou. Ve výklenku je kovaný kříž a kamenná deska s textem. |
| Nápis: | V UPOMÍNKU NA // TRAGICKÉ ÚMRTÍ // MANŽELKY MARIE // DNE 3. 5. 1945 // VĚNUJE K VĚTŠÍ CTI // A SLÁVĚ BOŽÍ // JUDr. EUGEN MORBACHER // L. P. 2005 |
| Poznámka: | Rodina Morbacherů se dvěma malými dětmi se na konci války uchýlila do Ořešína a ukrývali se v dnešní ulici Jasná. 2. května 1945, kdy bylo Brno už 6. den svobodné, plakala malá dcerka Morbacherů hladem. Matka odešla z krytu do kuchyně honem nachystat nějaké jídlo, jenže na dům dopadl dělostřelecký granát a střepina ji těžce poranila hlavu. Manžel ji naložil na vozík a vezl do Jehnic k lékaři. Ten po zběžné kontrole konstatoval smrtelné zranění a vystavil úmrtní list. S tím se ale pan Morbacher nesmířil a vezl dýchající manželku dál k Lelekovicím. Vyhledal německého lékaře ustupujících jednotek, ten ji ošetřil a přidal pár soucitných slov. Pak, stále pod palbou těžkých zbraní, ji Eugen Morbacher vezl zpět do Ořešína. Obec byla ale prázdná, z příkazu německé armády byla mezitím vysídlena. Naštěstí našel zbytek rodiny ukrytý ve sklepě v sousedství. Druhý den se vydal znovu k Lelekovicím hledat lékařskou pomoc. Když se vrátil, byla manželka po smrti. Se sousedy ji pohřbili narychlo na zahradě, po válce byl hrob exhumován a přenesen na řečkovický hřbitov. Mladší sestra Marie Morbacherové zrušila zasnoubení, začala se starat o své neteře a po roce se za vdovce provdala. Po šedesáti letech od tragédie skoro antické dal čtyřiadevadesátiletý JUDr. Eugen Morbacher na svém pozemku zbudovat Boží muku na připomenutí smutné události. Potomci hlavních aktérů v Ořešíně stále žijí. |
| Galerie: | |
| Odkazy: | Tonar, František eds.: Ořešín. 2005, str. 99 |
| Naposled editováno: | 09.08.2022 |
Památník obětem náletu v Lomnici
| Druh: | Válečné |
| Okres: | Brno - venkov |
| Obec: | Lomnice u Tišnova |
| Jméno: | Oběti náletu - Lomnice |
| Kde se nachází? | Na kraji obce u silnice na Brumov, 400 metrů SSV od kostela. |
| Kdy vznikl? | 2020. V neděli 3. května 2020 kříž vysvětil lomnický farář P. Jansa. |
| Popis: | Kovaný železný kříž z pásových profilů je vysoký 1,7 metru. Uprostřed kříže je rozřezaná mosazná nábojnice v podobě květu. Kříž je zasazen do kvádru z červeného pískovce. Na kamenném kvádru je železná tabule s vyřezaným textem. |
| Nápis: | NA PAMÁTKU // OBĚTEM NÁLETU // 27. 4. 1945 // … |
| Poznámka: | Na konci války, den po osvobození Brna, byly bombardovány Tišnov i Lomnice. Letectvo Rudé armády se snažilo znemožnit ústup německým a maďarským jednotkám. Při útoku na most přes Besének v ulici Na potokách přišli o život čtyři obyvatelé Lomnice. V Tišnově při stejném náletu zahynulo 18 obětí. |
| Galerie: | |
| Odkazy: |
Kol.: Lomnice, příroda historie osobnosti památky, 2007, str. 130 |
| Naposled editováno: | 08.08.2022 |
Pomník Osvobození Žebětína Rudou armádou
| Druh: | Válečné |
| Okres: | Brno-město |
| Obec: | Brno - Žebětín |
| Jméno: | Osvobození Žebětína |
| Kde se nachází? | Na SZ konci Žebětína u silnice do Ostrovačic. Pomník v době vzniku stál na návrší daleko za obcí. Nyní se nová výstaba dostává až k němu. Ulice Ostrovačická. |
| Kdy vznikl? | asi v roce 1947 |
| Popis: | Na urovnané plošině stojí na kamenné podnoži monumentální pomník z otesaných světlých kamenů, které se ze tří stran mohylovitě sbíhají k vrcholu ve výši šesti metrů. Pod vrcholem byla původně umístěna rudá hvězda. Na pomníku je od V připevněna tmavá deska s textem. Před pomníkem je nižší kamenný stojan s bílou deskou. Okolí je upraveno zídkami a schodišti. Výhled směrem k Bystrci. |
| Nápis: | Na bílé desce: NA PAMĚŤ OSVOBOZENÍ // ŽEBĚTÍNA // RUDOU ARMÁDOU // 26. 4. 1945. Na tmavé desce: NA VĚČNOU PAMÁTKU SOVĚTSKÝM VOJÁKŮM PADLÝM PŘI OSVOBOZOVÁNÍ ŽEBĚTÍNA V ROCE 1945. Totéž v ruštině. Následuje azbukou psaných 28 jmen padlých vojáků včetně hodností. |
| Poznámka: | Osvobozovací boje začaly v Žebětíně už 23. dubna 1945 večer, kdy první jednotka Rudé armády pronikla od západu na kraj obce. Tragédií pro místní bylo, když dělostřelecký granát zasáhl kryt v domě č.p. 134. V domě zemřelo 29 civilních obyvatel. Mají pomník v obci, v ulici U hájovny. Obec byla osvobozena po dvoudenním boji 26. dubna, padlo 36 rudoarmějců a 1 Rumun. Fronta se zastavila na pokraji lesů Pohádky máje, odkud německá vojska ostřelovala obec až do 9. května. |
| Galerie: | |
| Odkazy: | Vojtěch Žampach: Směr Brno, 1975, s.143 |
| Naposled editováno: | 27.07.2023 |
Pomník obětem konce války v Bělči.
| Druh: | Válečné |
| Okres: | Brno-venkov |
| Obec: | Běleč |
| Jméno: | Padlí z Bělče |
| Kde se nachází? | V údolí Křeptovského potoka u silnice z Bělče do Prudké, 600 metrů k JZ od křižovatky ve vsi. Ze silnice je třeba přejít kovovou lávku přes potok. |
| Kdy vznikl? | 1946 |
| Popis: | Pomník z bílého kamene je vysoký 2,2 metru. V horní části je reliéf hlavy Krista, pod ním je rozměrný nápis. Kolem pomníku je kovová ohrádka. |
| Nápis: | V UPOMÍNKU PADLÝM // V ODBOJI 9. 5. 1945 // Následuje 7 jmen s daty narození. // ... // VĚNUJÍ OBČANÉ BĚLEČE. |
| Poznámka: | Byla to zbytečná smrt sedmi mužů na samém konci války. Událost není zcela objasněna a asi ani nebude, očití svědkové jsou už po smrti. V oblasti kolem Doubravníka operovala koncem války partyzánská skupina III. úderné roty gen. Luži. K zajištění pořádku v Bělči byli do obce přiděleni partyzáni Ota Pešl a Jan Krykorka, dalších šest byli místní. Měli sraz uprostřed vsi na křižovatce 9. května ráno v 6.30. Po silnici od Ochoze se tou dobou blížilo pěšky několik německých vojáků. Partyzáni je odzbrojili a odeslali směrem na Doubravník. Povzbuzeni úspěchem jednoduché akce čekali na další. Krykorka s Pešlem odešli mezitím do domu čp. 15. Brzy se objevilo obrněné auto s německým oficírem. Zbylí partyzáni se rozprchli a Němci po nich zahájili střelbu. Netrefili nikoho, jenže střelbu slyšeli mladí partyzáni v čp. 15. Z oken zahájili střelbu po Němcích. Jednoho, prý důstojníka, zastřelili a druhého zranili. Osudné výstřely. Němci ve zmatku ustoupili, aby se vzápětí v přesile vrátili. Dům čp. 15 zapálili protitankovou střelou a Pešl a Krykorka v něm uhořeli. Ves obsadili a hledali další partyzány. V 8 hodin našli první tři, naložili je do auta a vzali s sebou jako rukojmí. Těm se později podařilo u Strážku uprchnout a tím se zachránili. Zapálili stodolu u čp.10, hrozilo, že se požár rozšíří. Došli až do blízkého Křeptova, kde je ale hostinský Böhm, Němec, přesvědčil, že jsou v další vsi, která nemá s Bělčí nic společného. Koho našli, vyváděli na zahradu Kapounova domu čp. 1. Postupně tam pod jabloní leželi hlídáni Jan Čech, otec 3 malých dětí, raněný František Doušek, otec 5 dětí, Josef Kytner a Antonín Řehoř, který se schovával pod mostem. Josefa Kolbábka si všimli, když na půdě nadzvedával křidlici, aby se podíval ven. Byl to pekař, který pracoval v Brně a s partyzány neměl nic společného. Zatčené vyvedli ze zahrady a vedli kolem Řehořova domu čp. 28, kde umíral Josef Řehoř, smrtelně raněný odraženou kulkou. Na přímluvu, že jeden bratr umírá a druhého odvádějí, propustili zadrženého Antonína Řehoře. Zbylé čtyři odvedli kus za dědinu do Žlebu a tam u potoka je zastřelili. To se stalo kolem poledne a po třetí hodině odpoledne přijelo od Lomnice první nákladní auto s rudým praporem a sovětskými vojáky. |
| Galerie: | |
| Odkazy: | Vlastivědný věstník moravský, 39, 1987, č.1, s. 6 - 8 |
| Naposled editováno: | 12.01.2024 |
Křížek partyzána Jaroslava Fichta u Budkovic
| Druh: | Válečné |
| Okres: | Znojmo |
| Obec: | Moravský Krumlov |
| Jméno: | Partyzán Ficht |
| Kde se nachází? | Křížek stojí 1,4 kilometru SSV od nádraží v Moravském Krumlově, kousek od kraje lesa, který spadá do údolí Rokytné. Po kraji lesa vede cesta. |
| Kdy vznikl? | |
| Popis: | Zdobený litinový křížek je vsazen do betonového podstavce. Pod pozlaceným Kristem je kovový terč s nápisem zlatou barvou. Kříž byl upraven v roce 2019 péčí Obecního úřadu v Moravském Krumlově. |
| Nápis: | ZDE BYL ZASTŘELEN // 9. 5. 1945 // JAROSLAV FICHT // PARTYZÁN VE VĚKU 21 LET // ... |
| Poznámka: | |
| Galerie: | |
| Odkazy: | |
| Naposled editováno: | 15.04.2023 |
Pomník Jaroslava Karáska
| Druh: | Válečné |
| Okres: | Brno-venkov |
| Obec: | Biskoupky |
| Jméno: | Partyzán Karásek |
| Kde se nachází? | U silnice vedoucí z Nové Vsi do Senorad. V lesním úseku, na J straně silnice, 2,1 km od kostela v Senoradech. |
| Kdy vznikl? | po 1945 |
| Popis: | Pomník z umělého kamene je vysoký 1,6 metru. V horní části je světlá deska s nápisem. Na čelní ploše je vytesána pěticípá hvězda a letopočet 1945. |
| Nápis: | Zde položil svůj život za vlast // JAROSLAV KARÁSEK // Z NOVÉ VSI // * 19. 6. 1919 + 20. 4. 1945 // ... |
| Poznámka: | Dva německé tanky ustupovaly po silnici od Nové Vsi směrem k Mohelnu. Narazily na partyzánskou hlídku. Partyzán Karásek byl nalezen zastřelený v příkopu u silnice, ostatním se podařilo uprchnout. I když pomník stojí v katastru Biskoupek, starají se o něj občané z Nové Vsi. Památník je podobný stylem pomníku partyzána Kostečky , který je vzdálen 1,5 kilometru. |
| Galerie: | |
| Odkazy: | Památník obětí světových válek v okr. Brno-venkov, 2000, s. 235 |
| Naposled editováno: | 27.11.2024 |
Pomník Miloše Kostečky u Biskoupek
| Druh: | Válečné |
| Okres: | Brno-venkov |
| Obec: | Biskoupky |
| Jméno: | Partyzán Kostečka |
| Kde se nachází? | U silnice z Nové Vsi do Senorad, při odbočce silnice do Biskoupek. |
| Kdy vznikl? | po 1945 |
| Popis: | Pomník ze tří nepravidelných hranolů na sobě je vysoký 1,6 metru. Hranoly jsou z umělého kamene. Na nich je světlá deska s nápisem. Na čelní ploše je neznatelná pěticípá hvězda a letopočet 1945. |
| Nápis: | ZDE POLOŽIL SVŮJ ŽIVOT // MILOŠ KOSTEČKA // Z BRNA // 6. 7. 1926 + 20. 4. 1945 // ... |
| Poznámka: | Miloš Kostečka, člen partyzánské družiny Josefa Hybeše, padl na hlídce na konci války. Deska byla v devadesátých letech rozbita. Stylem podobný památník leží 1,5 kilometru k Senoradům, patří Jaroslavu Karáskovi. |
| Galerie: | |
| Odkazy: | Památník obětí světových válek v okr. Brno-venkov, 2000, s.235 |
| Naposled editováno: | 26.11.2024 |
Pomník partyzána Václava Pazderky u Padochova
| Druh: | Válečné |
| Okres: | Brno-venkov |
| Obec: | Padochov |
| Jméno: | Partyzán Pazderka |
| Kde se nachází? | Pomník stojí 600 metrů S od centra Padochova, na kraji lesa, nad svahem padajícím k Neslovickému potoku. Vede k němu pěšina dlouhá asi 200 metrů od zelené značky. |
| Kdy vznikl? | 1946. Slavnostní odhalení se konalo přesně rok po tragédii, 26. dubna 1946. |
| Popis: | Důkladně vyzděný pomník z kamenů je vysoký dva metry. Široký sokl má nahoře místo pro květinový záhonek. Z něho se zvedá vlastní pomník, který má na čelní stěně ve výklenku desku s neumělým nápisem. Nad ní je rudá hvězda a nahoře je železná přilba. |
| Nápis: | Zde padl partyzán // VÁCLAV // PAZDERKA // * 7. 9. 1911 + 26. 4. 1945 |
| Poznámka: | Partyzánský oddíl v Padochově vznikl na konci války, koncem března 1945. Tvořili ho hlavně zaměstnanci dolů a elektrárny. 26. dubna kopala část oddílu okopy nad údolím Neslovického potoka. Jejich činnosti si všimli Němci a zahájili palbu z minometu. Jeden partyzán - Pazderka - tu byl zabit, jeho švagr Sekerka byl těžce raněn. Pazderka byl pochován s vojenskými poctami na hřbitově v Oslavanech. |
| Galerie: | |
| Odkazy: | |
| Naposled editováno: | 17.04.2023 |
Pomník partyzánům v Dolním Čepí
| Druh: | Válečné |
| Okres: | Žďár nad Sázavou |
| Obec: | Dolní Čepí |
| Jméno: | Partyzáni - Dolní Čepí |
| Kde se nachází? | Nad obcí Dolní Čepí, kde se údolí a silnice rozdvojí do Horního Čepí a do Chlébského. |
| Kdy vznikl? | 1975. Slavnostní odhalení památníku proběhlo 6. května 1975. |
| Popis: | Z vybetonované plochy 10 x 10 metrů se zvedají šikmé betonové stěny. Mají prý připomínat štíty chalup. Na stěnách je vidět stopy po dřevěném šalování. Na krajním rohu je několik šedých žulových desek s delšími nápisy, další deska je světlá, mramorová. K plošině vede široké schodiště, po stranách jsou vlajkové stožáry. Megalomanská stavba pomníku. |
| Nápis: | Na mramorové desce: PAMÁTNÍK ZBUDOVALI K 30. VÝROČÍ OSVOBOZENÍ // NAŠÍ VLASTI SOVĚTSKOU ARMÁDOU // OBČANÉ OBCE UJČOVA-OSADY DOLNÍ ČEPÍ // ZA POMOCI . OBČANŮ BLÍZKÉHO OKOLÍ // A PRACOVNÍKŮ U.D. DOLNÍ ROŽÍNKA // NÁVRH ING.ARCH.J.DOLEŽAL a ING.ARCH.M.KŘÍŽ // SLAVNOSTNÍ ODHALENÍ 6. KVĚTNA 1975. Na žulových deskách: V LETECH 1944 - 1945 // BOJOVALY V TOMTO KRAJI // S FAŠISTICKÝMI OKUPANTY // PARTYZÁNSKÉ SKUPINY // JERMAK KOZINA ZÁŘE. // SÍDLEM JEJICH ŠTÁBU // BYLA PŘEVÁŽNĚ OSADA HORNÍ ČEPÍ // ... |
| Poznámka: | |
| Galerie: | |
| Odkazy: | |
| Naposled editováno: | 03.11.2024 |
Pomník partyzánů u Skaličky
| Druh: | Válečné |
| Okres: | Brno-venkov |
| Obec: | Hluboké Dvory |
| Jméno: | Partyzáni - Skalička |
| Kde se nachází? | 2 kilometry SZ od středu Skaličky v údolí potoka je na mýtině místo pro monumentální partyzánský pomník. Vede sem modrá a zelená značka. Na druhém břehu potoka byly dlouho po válce patrné zbytky zemljanky i se zničeným vybavením. V její blízkosti byl pochován Srb Stevan Mihajlovič. |
| Kdy vznikl? | Pomník byl slavnostně odhalen 8. září 1946. |
| Popis: | Pomník je vystavěn z červeného pískovce, tvoří ho kamenné zdi z tesaných balvanů. Hlavní zeď je vysoká tři a široká čtyři metry, její součástí je silueta dívky v životní velikosti nesoucí lipovou ratolest. Bývala tu i socha raněného. Dopředu vybíhá nižší zídka zakončená tesaným nápisem. Nad zdmi je dřevěný kříž s trnovou korunou. Na zdech jsou desky s nápisy. Pomník navrhli akademičtí malíři bratři Jaroslav a Ladislav Kotasovi. Prostranství je srovnáno opěrnými zídkami, do kterých je včleněno široké schodiště. Nechybí vlajkový stožár a mísa na řecký oheň. |
| Nápis: | Nahoře: - my čestní, jak jsme žili, // umřeli bez viny. // Petr Křička. // V TĚCHTO MÍSTECH ŽILI V LETECH 1944 - 45 // PŘÍSLUŠNÍCI 3. ÚDERNÉ ROTY GEN. LUŽI, SKALIČKA. // SVOJE ŽIVOTY OBĚTOVALI VLASTI. Dole azbukou i česky: JUGOSLÁVEC // STEVAN MIHAJLOVIČ // položil svůj život za naše osvobození // 2. února 1945 Vpředu vytesáno: Z KRVE // RODÍ SE SVOBODA Níže na velké desce: PAMÁTCE PADLÝCH A UMUČENÝCH PŘÍSLUŠNÍKŮ III. ČS ÚDERNÉ ROTY R-3 GEN. LUŽI Následuje 46 jmen, 38 z Brna a okolí, 7 z SSSR a 1 z Jugoslávie. Z boku ne úplně jasné datum: SKALIČKA 16. září 1945 |
| Poznámka: | Třetí československá úderná rota byla skupina partyzánů, působících koncem války na Tišnovsku. Vznikla v září 1944 ze skupiny dvanácti uprchlíků z nucených prací v Rakousku. K nim se postupně přidávali ruští zajatci z koncentráků, kteří se skrývali v lesích. Zakladatelem a velitelem skupiny byl Milan Genserek (1922 - 16.4.1945 Kounicovy koleje), student z Brna. Uprchl z nasazení na nucené práce ve Vídni, přešel do ilegality a v okolí Skaličky začal rozvíjet protiněmeckou činnost. Zpočátku se skupina musela vybavit zbraněmi a oblečením na zimu. Fingovaně přepadávali hájovny a po domluvě s hajnými získávali lovecké pušky. Zabývali se diverzní činností, šířili letáky ze zpráv zachycených z Londýna. V lesích vybudovali několik podzemních úkrytů. Hlavní základnou se stala vila Žantovských a vedlejší mlýn č.p. 14 ve Skaličce. Fingovaně přepadávali i četnické stanice, aby se dostali k vojenské výzbroji. Napadli kárný tábor u Hodonína, kde získali přikrývky a další materiál nutný k přežití. Při přepadení četnické stanice v Dolní Rožínce 29. ledna 1945 ale došlo k přestřelce, četníci se začali účinně bránit. Při dobývání stanice byl těžce raněn Srb Stevan Mihajlovič. Hodil granát do okna, ten se ale odrazil od zavřené vnitřní okenice a spadl zpět. Zraněného Mihajloviče odtransportovali do Skaličky, kde přes poskytnutou lékařskou pomoc zemřel 2. února 1945. Němci zřídili v Letovicích skupinu Jagdkomanda zaměřenou na potírání partyzánské činnosti. Přesto počet partyzánů stoupal. V únoru 45 si byli partyzáni ve Skaličce jisti bezpečím, měli na úřadech svého člověka: Boženku Škrabálkovou, která je včas varovala. Černý den nastal 23. února 45. Německá policie měla informátory, nasadila provokatéry. Oblehla Újezd u Černé Hory, hledala a našla partyzány, v obci se střílelo a zatýkalo. Druhý den brzy ráno dorazili Němci do Skaličky a šli najisto do mlýna. Při přestřelce byli někteří partyzáni zabiti, jiní zatčeni i s pomocníky z vesnice. Při lesních raziích Němci zlikvidovali výbušninou i lesní úkryty, o kterých se dozvěděli. Jeden z úkrytů byl poblíž pomníku partyzánů. 3. úderná rota byla prakticky rozprášena, mezi partyzány zavládla nedůvěra. Zbytek partyzánů se uchýlil k Borači a velitelem se stal Jan Krykorka (1922 - 9.5. 1945 Běleč). Na velké tabuli partyzánského pomníku jsou v jednotě uvedeni partyzáni, jejich pomocníci i náhodní nezúčastnění odboje, padlí v boji, zatčení a popravení ve věznicích a koncentračních táborech. Nejen ze Skaličky, ale i z Újezda, Šerkovic, Bělče, Osik, Tišnova - míst, kde se střílelo po lidech. |
| Galerie: | |
| Odkazy: | Fic, Karel a Zacpal, Josef: Tišnovsko, Tišnov 1999, s.82 a 145 Žampach, Vojtěch: Památník obětí světových válek, 2000, s.115 Nebojsa, Bořivoj: Jak to bylo s partyzány, Sursum 1998, s. 46-50 |
| Naposled editováno: | 04.04.2024 |
Partyzánský srub a pamětní deska na Skalách
| Druh: | Válečné |
| Okres: | Prostějov |
| Obec: | Protivanov |
| Jméno: | Partyzáni - Skály |
| Kde se nachází? | 3 kilometry ZSZ od kostela v Protivanově, na plochém vrcholu Skály (724 m). 150 metrů od srubu na Z prochází modrá značka . K chatě odbočuje zarostlá lesní cesta. |
| Kdy vznikl? | Chata byla postavena údajně 1810, určitě v první polovině 19. století. Říkalo se jí lovecká chata Hanačka, protože jednu dobu byl štít stavby pokryt hanáckými ornamenty. Deska pochází z roku 1978. |
| Popis: | menší chata se sedlovou střechou je obložena dřevěnými kuláči. U vchodu je leštěná pamětní deska s delším textem. Chata působí omšele a neudržovaně (rok 2021) |
| Nápis: | “SKÁLY” // 734 N. V. // ZA DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY SLOUŽILA TATO CHATA // JAKO SÍDLO ODBOJOVÉ SKUPINY JURAJ - ÚKRYT // SKUPINY JERMAK A FAŠISTY PRONÁSLEDO- // -VANÝCH OBČANŮ Z OKOLNÍCH OBCÍ // V ROCE 1978 BYLO TOTO PAMÁTNÉ MÍSTO // OPRAVENO ČLENY ČSPB BENEŠOV, JIMI // PŘEVZATO DO UŽÍVÁNÍ A SLOUŽÍ JAKO // PAMÁTNÍK ODBOJE // Opsáno i s chybou v nadmořské výšce. |
| Poznámka: | Partyzánská skupina Jermak působila v závěru druhé světové války na Drahanské vrchovině a ve svých řadách měla většinou uprchlé sovětské zajatce. 30. 9. 1944 byl její základ vysazen letecky v Rakoveckém údolí v počtu 14 Rusů, seskok se nepodařilo utajit. Historie dalších sedmi měsíců je velmi barvitá (Nýrov, Žďárná, Šerkovice, Javoříčko), ne vše je zcela objasněno. Skupina měla celkem 280 členů, rozdělených do mnoha skupin. Partyzánský oddíl Juraj založil na konci války Josef Jakeš, krycím jménem kapitán Juraj. Byl tvořen převážně Čechy. Hlavním úkolem bylo narušovat ústup Němců mezi Prostějovem a Boskovicemi. |
| Galerie: | |
| Odkazy: | |
| Naposled editováno: | 02.05.2021 |
Pozorovatelna a rozhledna Novosady nad Křepicemi
| Druh: | Válečné |
| Okres: | Břeclav |
| Obec: | Křepice |
| Jméno: | Pozorovatelna - Křepice |
| Kde se nachází? | Na SZ rozsoše Liščího vrchu (374 m), zvané Novosady nebo též Čertoraj, 900 metrů VJV od centra Křepic, na mírném svahu skloněném k S v nadmořské výšce 315 metrů. Vede tu modrá značka. |
| Kdy vznikl? | Na konci války v dubnu 1945 tu Rudá armáda vybudovala pozorovatelnu 18. gardového střeleckého pluku, kterou navštívil maršál Malinovský. Odtud 23. dubna 1945 údajně vydal povel k útoku na Brno. Po válce pozorovatelna zanikla. V roce 1975 ji obnovili posluchači vojenské akademie. Postupně ji čas také pohltil. V letech 1984 - 1989 zde byl budován monumentální památník Brněnské operace s muzeem, kinem a vyhlídkou v podobě zasklené koule. Zůstal nedokončen a změnil se v ruinu. V roce 2012 tu obec Křepice zbudovala malý pomník Bratislavsko - brněnské operace. V roce 2018 dokončila parta nadšenců vojenské historie rekonstrukci dnešní pozorovatelny. Od roku 2021 se pokračovalo na dokončení památníku. Byly odstraněny ruiny kina, vyhlídka zrekonstruována a slavnostně otevřena v sobotu 15. dubna 2023, ve výroční den osvobození Křeptova. |
| Popis: | Na místě jsou tři objekty hodné vlastivědné pozornosti: 1. Pomník Bratislavsko - brněnské operace, vyzděný z kamenů do polokoule, široký 2 a vysoký 1,5 metru. Uprostřed je kamenná deska s textem. 2. Replika vojenské pozorovatelny skrytá pod zemí, s průhledem k S obloženým dřevěnými trámy a pražci. 3. Železná vyhlídka s konstrukcí tvaru koule na bytelném základu, kovovým schodištěm a širokým výhledem na rovinu směrem k Brnu. Průměr koule je 10 metrů, vyhlídková plošina je asi 15 metrů nad zemí. |
| Nápis: | Na pomníku: NA PAMĚŤ // VYVRCHOLENÍ BRATISLAVSKO - BRNĚNSKÉ OPERACE // 2. UKRAJINSKÉHO FRONTU 23. DUBNA 1945 // OBEC KŘEPICE 2011 Na návrší je několik cedulí s vlastivědnými texty o vzniku staveb a vojenskou historií operace. |
| Poznámka: | O tom, že z kopce nad Křepicemi obhlížel bojiště maršál Malinovský se dlouho nevědělo. V roce 1962 získal historik Václav Peša v Moskvě záběry vojenského kameramana Prozorovského z osvobozování Moravy. Z těchto snímků vznikl film a s ním Peša objížděl továrny a promítal ho pracujícím - i takové akce se v šedesátých letech pořádaly. V ZKL Líšeň viděli film občané z Křepic a poznali na něm svou obec a vrch nad ní. Byly to záběry pozorovatelny a maršála s doprovodem. Už tehdy vznikla myšlenka na památník. Ale šlo to pomalu. V roce 1975 byl položen základní kámen a ve stejném roce se posluchačům VAAZ podařilo vykopat a dokončit repliku pozorovatelny. Byla dřevěná a časem ji hniloba zničila. Budovat se počalo později v akci Z, oficiálně Zvelebení, neoficiálně Zadarmo. Autorem projektu byl arch. J. Špaček, rozpočet stavby byl 10 mil. Kčs. V roce 1989 stála kovová kostra vyhlídky a hrubá stavba sálu, po roce 1990 aktivita do té doby nevalná zcela utichla. Areál zarostl a vandalové to dorazili. Kovová kostra rozhledny vydržela. Areál se stal pro Křepice stálým problémem. Až v roce 2021 bylo rozhodnuto, že se rozhledna dokončí ve skromnější podobě. Trosky začatých staveb byly odstraněny, bylo doděláno schodiště na rozhlednu a vyznačena naučná stezka v okolí. V dubnu 2023 bylo hotovo, úprava objektu stála 2,5 milionu Kč. |
| Galerie: | |
| Odkazy: | |
| Naposled editováno: | 01.12.2024 |
Památka obětem prusko-rakouské války
| Druh: | Válečné |
| Okres: | Žďár nad Sázavou |
| Obec: | Velká Bíteš |
| Jméno: | Prusko-rakouská válka |
| Kde se nachází? | Leží 2,3 km SSV od kostela ve Velké Bíteši v údolí Bílého potoka při lesní cestě asi 400 m SZ od velkého silničního mostu. |
| Kdy vznikl? | |
| Popis: | Výrazný pomník vysoký 2 metry tvoří tři kamenné hranoly nahoře zkosené, z přední strany v neopracovaném stavu. Na čtvrtém nižším hranolu sepnuté ruce z patinované sádry drží látku. Do ní vyryt nápis. |
| Nápis: | OBĚTEM // PRUSKO // - // RAKOUSKÉ // VÁLKY // 1866 |
| Poznámka: | Socha není signovaná. Jde bezpochyby o dílo bítešského sochaře Lubomíra Laciny. |
| Galerie: | |
| Odkazy: | |
| Naposled editováno: | 09.11.2020 |
Pamětní pylon na hranicích města u Dolních Heršpic.
| Druh: | Válečné |
| Okres: | Brno - město |
| Obec: | Brno - Dolní Heršpice |
| Jméno: | Pylon - Dolní Heršpice |
| Kde se nachází? | Pylon stojí na tehdejší hranici Brna, Z od Dolních Heršpic, u výpadovky z Brna na Modřice a Rajhrad. Je na V straně rychlostní silnice, vedle je cedule Brno. Poblíž je zastávka MHD Moravanské lány. |
| Kdy vznikl? | 1949. Všech pět pylonů na hranicích města bylo slavnostně odevzdáno veřejnosti v neděli 24. dubna 1949 při příležitosti 4. výročí osvobození Brna. |
| Popis: | Trojboký žulový sloup je vysoký 2 metry. Původně byly na bocích sloupu nápisy na bronzových pásech česky a rusky. Po nápisech zbyly jen otvory v kameni. |
| Nápis: | Od Ořechova // jak vítr mračna // hnala Rudá armáda // fašistickou sběř // 25. IV. 1945 Z druhé strany sloupu byl nápis azbukou. |
| Poznámka: | Pět památných pylonů k osvobození Brna Rudou armádou bylo vztyčeno a odhaleno ve stejný den. Stojí na hranicích tehdejšího městského katastru, u významných silnic na Bratislavu, Prahu, Svitavy, Bílovice a Ostravu. Podobu měly stejnou, lišily se nápisem. |
| Galerie: | |
| Odkazy: | Menšíková, Miroslava: Pamětní desky a pomníky v Brně, 2004, str.181 |
| Naposled editováno: | 11.12.2022 |
Pamětní pylon na hranici města u Obřan
| Druh: | Válečné |
| Okres: | Brno - město |
| Obec: | Brno - Obřany |
| Jméno: | Pylon - Obřany |
| Kde se nachází? | Pylon stojí v nejvyšším bodě silnice z Obřan do Bílovic, 1100 metrů SSV od kostela v Obřanech. 50 metrů od něj je opravený kříž na rozcestí. |
| Kdy vznikl? | 1949. Všech pět pylonů na hranicích města bylo slavnostně odevzdáno veřejnosti v neděli 24. dubna 1949 při příležitosti 4. výročí osvobození Brna. |
| Popis: | Trojboký žulový sloup je vysoký 2 metry. Původně byly na bocích sloupu nápisy kovovými literami česky a rusky. Nad nápisem byla kovová pěticípá hvězda. Nyní je pylon bez nápisů. |
| Nápis: | původně: Tato cesta // byla úzká // fašistům // když je po ní hnala // Rudá armáda // 26. IV. 1945 Po roce 1990 byl poničený nápis změněn na: Obklíčením fašistů // dovršila zde // Rudá armáda // své vítězství // 26. IV. 1945 |
| Poznámka: | Autorem textu na pylonu byl osvětový pracovník Rudolf Hrdlička (1912 - 1955). Po roce 1990 byl pomník poškozen. Nápis byl obnoven, ale ani ten druhý tam nevydržel dlouho. V roce 2013 přátelé vojenské historie počmáraný pylon vysekali z náletového křoví a natřeli šedou barvou. |
| Galerie: | |
| Odkazy: | Menšíková, Miroslava: Pamětní desky a pomníky v Brně, 2004, str.31 |
| Naposled editováno: | 11.12.2022 |
Pamětní pylon na hranici města v Řečkovicích
| Druh: | Válečné |
| Okres: | Brno-město |
| Obec: | Brno - Řečkovice |
| Jméno: | Pylon - Řečkovice |
| Kde se nachází? | Na staré výpadovce z Brna na Svitavy. 1,1 kilometru od konečné tramvaje v Řečkovicích, v ulici Žilkova u čísla 99. V době vzniku pomníku to bylo daleko za městem. |
| Kdy vznikl? | 1949. Všech pět pylonů na hranicích města bylo slavnostně odevzdáno veřejnosti v neděli 24. dubna 1949 při příležitosti 4. výročí osvobození Brna. |
| Popis: | Trojhranný žulový sloup je vysoký dva metry a směrem nahoru se mírně rozšiřuje. Představuje stylizovaný prapor. Na bocích sloupu jsou nápisy vyvedené kovovými písmeny. Vlevo český, vpravo ruský azbukou. Chybějí kovové hvězdy a znaky Sovětského svazu, původně umístěné nad nápisy. |
| Nápis: | Levá strana původně: OBKLÍČENÍM FAŠISTŮ // DOVRŠILA ZDE // RUDÁ ARMÁDA // SVÉ VÍTĚZSTVÍ // 26. IV. 1945 dnes nahrazen: JDEŠ PO CESTĚ // DÝCHÁŠ A ŽIJEŠ // NEBOŤ VŠUDE KOLEM // UMÍRALI ZA TEBE // SOVĚTŠTÍ BRATŘI // 26. IV. 1945 Pravá strana - ruský nápis v překladu: Ať žije slavná Rudá armáda, která osvobodila naše město od německých okupantů. 26. dubna 1945 |
| Poznámka: | Zdá se, že nápis azbukou je původní z roku 1949 a jako jediný na pěti brněnských pylonech přečkal do dnešní doby. Chráněná památka. |
| Galerie: | |
| Odkazy: | Menšíková, Miroslava: Pamětní desky a pomníky v Brně, 2004, str.194 |
| Naposled editováno: | 22.05.2023 |
Pamětní pylon na hranici města ve Slatině
| Druh: | Válečné |
| Okres: | Brno-město |
| Obec: | Brno - Slatina |
| Jméno: | Pylon - Slatina |
| Kde se nachází? | U staré výpadovky z Brna na Vyškov, dnes ulice Hviezdoslavova. Naproti v sídlišti je ulice Rousínovská. V době vzniku byl pylon daleko za městem, nyní je obklopen sídelní kaší. Původně stál v mezi těsně u silnice, po vzniku zástavby po roce 2000 přemístěn o několik metrů od silnice a okolí upraveno. |
| Kdy vznikl? | 1949. Všech pět pylonů na hranicích města bylo slavnostně odevzdáno veřejnosti v neděli 24. dubna 1949 při příležitosti 4. výročí osvobození Brna. |
| Popis: | Trojboký žulový sloup je vysoký dva metry a má připomínat vlající prapor. Stojí vetknut do trojúhelníkového mramorového základu. Po obou stranách byly původně nápisy z kovových písmen, zleva česky, zprava rusky azbukou. Kovy z pomníku zmizely začátkem devadesátých let a byly nahrazeny tmavými leštěnými plotnami se stejným textem. |
| Nápis: | Levá strana: VÍTĚZNOU CESTOU // OD ŠITBOŘIC // ÚTOČILI K BRNU // RUDOARMĚJCI // V PŘEDVEČER // 26. 4. 1945 Pravá strana v překladu: Ať žije slavná Rudá armáda, která osvobodila naše město od německých okupantů 26. dubna 1945 |
| Poznámka: | Autorem textů na památníku byl osvětový pracovník Rudolf Hrdlička, návrh pomníku je dílem architekta Mojmíra Kyselky. |
| Galerie: | |
| Odkazy: | Menšíková, Miroslava: Pamětní desky a pomníky v Brně, 2004, str. 44 |
| Naposled editováno: | 23.05.2023 |
Pamětní pylon na hranici města u Starého Lískovce
| Druh: | Válečné |
| Okres: | Brno-město |
| Obec: | Brno - Starý Lískovec |
| Jméno: | Pylon - Starý Lískovec |
| Kde se nachází? | Pylon stojí u staré výpadovky na Jihlavu, na ulici Jihlavská, naproti garážím sídliště Kamenný vrch. Je bez péče a v létě zcela zaniká ve vegetaci (stav na jaře 2023). V době vzniku stál pylon daleko za městem, v polích mezi Novým a Starým Lískovcem. |
| Kdy vznikl? | 1946. Všech pět pylonů na hranicích Brna bylo slavnostně odevzdáno veřejnosti v neděli 24. dubna 1949 při příležitosti 4. výročí osvobození města od nacismu. |
| Popis: | Trojhranný žulový sloup je vysoký dva metry. Představuje stylizovaný prapor. Na bocích zůstaly otvory po kovových nápisech zmizelých na začátku devadesátých let. Sloup odpočívá v trní jako Šípková Růženka. |
| Nápis: | Původně na levé straně: OBKLÍČENÍM FAŠISTŮ // DOVRŠILA ZDE // RUDÁ ARMÁDA // SVÉ VÍTĚZSTVÍ // 26. IV. 1945 Na pravé straně azbukou: Da zdravstvujet // slavnaja Krasnaja // armija, osvobodivšaja naš // gorod ot německich zachvatčikov 26. aprelja 1945 g. |
| Poznámka: | Architektonický návrh provedl architekt Mojmír Kyselka. |
| Galerie: | |
| Odkazy: | Menšíková, Miroslava: Pamětní desky a pomníky v Brně, 2004, s.53 |
| Naposled editováno: | 26.06.2023 |
Památka rudoarmějců Biťukova a Podlesného v Habrůvce.
| Druh: | Válečné |
| Okres: | Blansko |
| Obec: | Habrůvka |
| Jméno: | Rudoarmějci - Biťukov a Podlesný |
| Kde se nachází? | Na návrší na SV konci Habrůvky na rozcestí. Původně byl pomníček za vsí, nyní se kolem něj rozšiřuje nová výstavba. Místo s širokým výhledem. |
| Kdy vznikl? | 1987 |
| Popis: | Na kamenném základu je umístěn přírodní balvan narůžovělé barvy. K němu je připevněna kovová tabulka s textem. Pomníček je vysoký asi jeden metr. |
| Nápis: | SOVĚTSKÝM // HRDINŮM LETECTVA // KPT IVAN BIŤUKOV // MJR VASIL PODLESNÝ // 1944 * 1987 |
| Poznámka: | Podle Habrůveckého zpravodaje se kapitán Biťukov účastnil 14. 9. 1943 letecké bitvy a když mu došly náboje taranoval Junkers a s poškozeným letadlem přistál za frontou. Padl do zajetí a z věznice v Chomutově se mu podařilo uprchnout společně s dalším letcem majorem Podlesným. Oba mířili na východ a došli do Habrůvky, kde jim pomáhal Oldřich Opletal. Po několika týdnech skrývání je Opletal doprovodil přes Chřiby až na slovenské hranice. Opletal byl ale po návratu zatčen a mučen. Oba letci bojovali ve Slovenském národním povstání, ale Biťukov byl zajat, odsouzen k smrti a odvezen do Mauthausenu. 3. února tam došlo ke vzpouře vězňů a jemu se podařilo uprchnout. Chytili ho po pár týdnech a postřelili do hlavy. Přežil a byl objeven vojsky Rudé armády. Podlesný bojoval na Slovensku v řadách partyzánů a dočkal se konce války. Těžko uvěřitelné historie. |
| Galerie: | |
| Odkazy: | Habrůvecký zpravodaj 2013, č.1, str. 20 |
| Naposled editováno: | 03.12.2022 |
Pomníček Dmitrije Savického u Hvozdce
| Druh: | Válečné |
| Okres: | Brno-venkov |
| Obec: | Veverská Bítýška |
| Jméno: | Rudoarmějec - Savickij |
| Kde se nachází? | Pomníček leží 1 kilometr V od středu obce Hvozdec, v horní části malého remízku. Vedle končí hlinitá rokle. Cesta ani pěšina sem nevede, místo se zlámanými suchými stromy je zcela opuštěné. |
| Kdy vznikl? | Po roce 1945, možná o dost později, až v roce 1982. V tomto roce navštívila Hvozdec Lidije Ivanovna Savická - Bosnjaková s manželem, sestra padlého vojáka. Pro obec to byla významná událost. |
| Popis: | Z kamenného základu se zvedá pětiúhelníková deska z betonu s vloženými kameny. Na čelní straně je rudá hvězda a kovová deska s delším nápisem. |
| Nápis: | Na tomto místě položil svůj život // dne 29. 4. 1945 v boji s německými fašisty // gardový seržant // Savickij Dmitrij Ivanovič // narozen 13. 7. 1928 v městě Oděsse - SSSR // ... |
| Poznámka: | Německá armáda po ústupu z Brna obsadila Hvozdec a budovala obrannou linii směrem na Nové Dvory. Odtud také přišel 29. 4. 1945 útok rudoarmějců. Rudé armádě se v poledne podařilo vytlačit Němce z obce, ale za obcí se útok zastavil. Němci se zachytili v lese nad Hvozdcem a až do 7. května vesnici ostřelovali. Ve Hvozdci padlo 15 Sovětů, v Nových Dvorech 13, na katastru Veverské Bítýšky 46 ruských vojáků. Jejich ostatky byly v zimě 1946 exhumovány a přeneseny na čestná pohřebiště. Dmitriji Savickému bylo na konci války 16 let a 9 měsíců a je údajně pochován na čestném pohřebišti v Ořechově. Při návštěvě místa v březnu 2024 ležel na pomníčku vyvrácený suchý smrk, který jsem nedokázal sám odvalit. |
| Galerie: | |
| Odkazy: | |
| Naposled editováno: | 16.05.2024 |
Kříž vojína Řezníčka
| Druh: | Válečné |
| Okres: | Znojmo |
| Obec: | Rybníky |
| Jméno: | Řezníček, Josef |
| Kde se nachází? | Kříž leží 1300 metrů V od kostela v obci Rybníky, na rozcestí polních cest. Vede tu žlutá značka. |
| Kdy vznikl? | 1919 |
| Popis: | Obyčejný kříž z umělého kamene je vysoký 4 metry. Vpředu malá oválná fotografie. Zepředu i zezadu nápisy na bílém poli. |
| Nápis: | Opsáno s chybami: … na památku vojína Josefa // Řezníčka jenž padl ve světo // vé válce dne 28/9 1916 ve věku // 44 let u Duino Sistiana // v Přímoří. Ze zadní strany: Na památku // padlého daly // postaviti jeho // sestry // roku 1919. |
| Poznámka: | |
| Galerie: | |
| Odkazy: | |
| Naposled editováno: | 31.08.2021 |
Památka rudoarmějce Samodurova u Ketkovického mlýna
| Druh: | Válečné |
| Okres: | Brno - venkov |
| Obec: | Ketkovice |
| Jméno: | Samodurov, Nikolaj |
| Kde se nachází? | U cesty z Ketkovického (Vydrova) mlýna 500 metrů údolím po proudu Oslavky. Snadno se přehlédne. |
| Kdy vznikl? | po roce 1945. Původní deska byla skromnější. V roce 2005 byl pomník přebudován, deska vyměněná a nápis na ní mírně změněn. |
| Popis: | Nad kamennými schůdky je v břehu ohrazený záhonek. Do kamenného základu je zasazena leštěná obdélníková deska s textem. |
| Nápis: | Původně: Zde padl 4. května 1945 // rudoarmějec // Nikolaj SAMODUROV // … Nyní: 4. KVĚTNA 1945 // ZDE PADL // NIKOLAJ SAMODUROV // SERŽANT RUDÉ ARMÁDY // OPRAVENO NA NÁKLADY // OBCE KETKOVICE L. P. 2005 |
| Poznámka: | Na konci války vzniklo mezi Ivančicemi a Kralicemi území nikoho. Německá armáda se 18. dubna 1945 stáhla bez boje až k Náměšti a ruské linie se zastavily na čáře Ivančice - Tetčice. Do území vnikaly jednotlivé hlídky ruské, maďarské a německé armády, ale nezdržovaly se tam. Občas docházelo k menším přestřelkám. Území se pokoušely zabrat partyzánské oddíly, ale neměly dost zbraní ani zkušeností, aby plochu několika vsí ovládly. Obětí jedné přestřelky v údolí Oslavky se stal i Nikolaj Samodurov na průzkumné výpravě. Situaci vyřešil až nápor Rudé armády, která se definitivně zmocnila této oblasti 8. května 1945. |
| Galerie: | |
| Odkazy: | Památník obětí světových válek…v okrese Brno-venkov, 2000, str. 234 a 240 |
| Naposled editováno: | 10.08.2022 |
Památka Františka Soukopa
| Druh: | Válečné, Sochy v přírodě |
| Okres: | Třebíč |
| Obec: | Lesní Jakubov |
| Jméno: | Soukop František |
| Kde se nachází? | 900 metrů ZJZ od kaple v Lesním Jakubově, v údolí Chvojnice. Socha stojí na louce a je zdaleka vidět. |
| Kdy vznikl? | 1947 |
| Popis: | Na kamenném soklu stojí dvoumetrová pískovcová socha svatého Jana Nepomuckého. Není signovaná. Na soklu jsou nápisy ze tří stran. |
| Nápis: | Opsáno s chybami. Na čele: SV. JENE // PŘIMLUV SE, ABYCHOM K TĚM, // KTEŘÍ JAZYKEM NEKLESLI, // PŘIPOČTENI BYLI +++++ //. Od Z : NA PAMÁTKU FR. SOUKOPA // DAL ŽIVOT ZA VLAST VE 26 R // 6. IV. 1943 VE ŠTUTTGARTĚ //. Od V : POSTAVENO LÉTA PÁNĚ 1947 |
| Poznámka: | |
| Galerie: | |
| Odkazy: | |
| Naposled editováno: | 06.03.2021 |
Památka na výsadek skupiny Spelter
| Druh: | Válečné |
| Okres: | Třebíč |
| Obec: | Kramolín |
| Jméno: | Spelter - výsadek |
| Kde se nachází? | Pomník je vzdálen 1100 metrů S od zvonice v Kramolíně a 300 metrů od silnice z Kramolína do Sedlce. Stojí na kraji lesa u cesty, nedaleko vede červená značka. |
| Kdy vznikl? | Pomník byl slavnostně odhalen ve čtvrtek 5. května 2011 za účasti několika pamětníků odboje na místě seskoku paraskupiny. Zásluhu na zbudování má 22. základna vrtulníkového letectva v Náměšti. Dřevěná tabulka vedle na stromě tu byla dříve než pomník. |
| Popis: | Neopracovaný kamenný kvádr je vysoký 1,6 metru. Na něm je zepředu umístěna leštěná černá deska se státním znakem ČSR a nápisem. Kolem pomníku je plocha vysypaná štěrkem a obklopená kameny. Na blízkém stromě je dřevěná tabulka s vypálenými čtyřmi padáky a nápisem. |
| Nápis: | Na pomníku: V NOCI ZE 4. NA 5. KVĚTNA 1944 // ZDE PROVEDLA VÝSADEK // PARASKUPINA SPELTER : // kpt. BŘETISLAV CHRASTINA // 25.5.1901 - 11.6.1971 // rtn. JAROSLAV KOTÁSEK // 31.7.1917 - 16.6.1944 // rtn. RUDOLF NOVOTNÝ // 28.12.1914 - 29.12.1953 // čet. JAN VAVRDA // 26.2.1922 - 15.4.1995 // NEZAPOMENEME ! // 22. ZÁKLADNA LETECTVA Na dřevěné destičce: 4. 5. 1944 SPELTER |
| Poznámka: | Letoun Halifax odstartoval z Brindisi v Itálii 4. května 1944 odpoledne. Na jeho palubě byla čtyřčlenná paraskupina Spelter, které velel kpt. Chrastina, a paraskupina Potash , která měla být vysazena u Zlína. Úkolem bylo podávat zprávy do Londýna, navázat kontakty s domácím odbojem a podílet se na jeho organizaci. Skupina měla s sebou vysílačku s krycím názvem Lenka. Výsadek u Kramolína 5. května v jednu v noci nedopadl nejlépe. Jeden parašutista dopadl do koruny stromu a padák se nepodařilo stáhnout a zamaskovat. Ráno si ho všimli domorodci a neváhali to nahlásit úřadům. Gestapo bylo na stopě. Parašutisté se ale rychle vzdalovali z místa seskoku. Při přechodu Jihlavky jejich velitel přišel údajně o boty. Nechtěl skupinu zdržovat, tedy se rozdělili a už se nesetkali. Kapitán Chrastina přešel na Slovensko, účastnil se SNP, bojoval v řadách 1. armádního sboru. Velení převzal rtn. Kotásek a dostali se až k Jihlavě. Kontaktní adresy selhaly, naštěstí jim pomohli jiní, kteří za svoji odvahu platili cenu nejvyšší. Ukrývali se u Boňova a delší azyl našli v hájovně Ostrý u Myslibořic. Odtud 5. června navázali spojení s Londýnem. Vlivem zrady bylo jejich stanoviště prozrazeno a obklíčeno gestapem. V noční přestřelce 15. června 1944 přišel o život rotný Kotásek. Má u Myslibořic pomník. Ostatním, včetně hajného, se podařilo uprchnout. Možná i proto, že psi, nasazení na jejich stopu, začali honit králíky, kteří běhali po zahradě hájovny. Zbylí dva výsadkáři našli nový úkryt v Želetavě, dokázali zprovoznit z trosek další vysílačku, opět navázali úspěšné spojení s Londýnem. Do konce války zorganizovali dva shozy vojenského materiálu pro odboj ve váze 9 tun. Spojili 9 roztříštěných odbojových skupin, tedy přes dvě stě odbojářů do skupiny Lenka - jih. Jih znamenalo Jihlavu, jejich působení v tomto kraji bylo úspěšné do konce války. Problémy nastaly po roce 1948. Byli vězněni a skončili v dělnických povoláních. Ocenění a vyznamenání - in memoriam se dočkali jejich potomci. Začátkem května tu letecká základna z Náměště organizuje vzpomínkovou slavnost. |
| Galerie: | |
| Odkazy: | |
| Naposled editováno: | 21.02.2024 |
Kříž bratří Stěničků
| Druh: | Válečné |
| Okres: | Blansko |
| Obec: | Brťov |
| Jméno: | Stěnička, Rudolf a Jan |
| Kde se nachází? | Kříž stojí 600 metrů JV od středu Brťova, na kopci zvaném Vršky, kóta 465, u polní cesty. |
| Kdy vznikl? | 1925, zřídili rodiče Jan a Františka Stěničkovi z Brťova. |
| Popis: | Kamenný křížek z tmavé leštěné žuly. Neudržován, poškozen. Na přední straně je vytesán zašlý nápis. |
| Nápis: | Z dlouhého, místy těžce čitelného textu vyplývá, že rodičům Stěničkovým zahynuli ve světové válce dva synové, Rudolf a Jan. Roku 1925 dali na památku postavit tento kříž. |
| Poznámka: | V obecní kronice Brťova je uvedeno, že z Brťova narukovalo do světové války 73 mužů. 7 padlo, 2 zemřeli doma na následky zranění, 2 zůstali nezvěstní. Rodina Stěničkova věnovala kříž k uctění památky svých dvou synů, Rudolf zemřel 3. 5. 1915, Jan zůstal nezvěstný. Kříž je jedinou památkou v obci na padlé vojáky z první světové války. |
| Galerie: | |
| Odkazy: | |
| Naposled editováno: | 29.07.2021 |
Připomínka hrdinství hrázného Františka Šikuly v Bystrci.
| Druh: | Válečné |
| Okres: | Brno - město |
| Obec: | Brno - Kníničky |
| Jméno: | Šikula - hrázný |
| Kde se nachází? | Vedle hráze Brněnské přehrady na severní straně. Vede tu červená značka. |
| Kdy vznikl? | Deska byla slavnostně odhalena v květnu 1976. Pyramida za ní je starší, vznikla po stavbě přehrady. |
| Popis: | Na šikmo skloněném betonovém soklu je bílá kamenná plotna a na ní kovová deska s vystupujícím delším textem. V pozadí je pyramida z betonových kostek, zbylých po zkouškách pevnosti betonu při stavbě hráze. |
| Nápis: | TATO PŘEHRADA // BYLA // ZACHRÁNĚNA // HRDINNÝM ČINEM // FRANTIŠKA // ŠIKULY // A SPOLUBOJOVNÍKŮ // DNE 26. DUBNA 1945 // PŘED ZNIČENÍM // FAŠISTICKÝMI // VOJSKY |
| Poznámka: | Historie záchrany přehradní hráze patří k nejznámějším. Brněnská (tehdy Kníničská) přehrada se stavěla v letech 1936 - 1940. Hrázným byl ustanoven František Šikula (1894 - 1971). Součástí plánů bylo nařízení, že hráz musí mít ze strategických důvodů možnost rychlé likvidace. Byly tedy do těla hráze zabudovány trubky s možností naplnění trhavinou. Na začátku války je Šikula se spolupracovníky zabetonoval a skryl omítkou, aby je Němci nemohli použít. Němci skutečně uvažovali na konci války vyhodit hráz přehrady do vzduchu a zaplavením Jižní Moravy chtěli zpomalit postup Rudé armády. Možná ještě dnes je někde na fasádě Starého Brna nebo v Komíně zapomenutá modrá šipka, ukazující, kam by vystoupala voda protržené přehrady. 13. dubna 1945 přišel příkaz, že otvory mají být nalezeny, vyčištěny a připraveny k naplnění výbušninou. Zaměstnanci přehrady se rozhodli příkaz sabotovat, napřed “nemohli” otvory najít a potom je čistili tak pomalu, že mezitím destrukční jednotka odešla. Stačila ale zlikvidovat mosty v Pisárkách, Jundrově, Bystrci a betonovou lávku v Kamenném mlýně. 25. dubna byly kolem hráze rozmístěny německé protiletecké baterie, dělostřelectvo a začalo nepřetržité ostřelování okolí hráze. Elektrárna musela být zastavena a všichni zaměstnanci se skryli v revizní chodbě, která prochází přehradou, později našli útočiště pod generátorem elektrárny. 26. dubna, v den osvobození Brna, vyletěl do vzduchu most pod hradem Veveří. Tento den odpoledne přijelo k hrázi auto se třiceti vojáky SS a do vozovky v koruně hráze položili tři protitankové miny. Šikula znal jejich polohu a chtěl varovat vojska Rudé armády. Když se 27. dubna odpoledne k přehradě připlížil Ladislav Dolníček z Bystrce, informoval ho o minách pod silnicí. Protože si nebyl jist, jestli mu Dolníček pro hukot vody rozuměl, sám se plížil do Bystrce podat zprávu. Jenže Němci v kulometném hnízdě si ho všimli, zahájili palbu a Šikulu zranili do zad. Musil se stáhnout do revizní chodby. Za hodinu se na pravém břehu objevili rudoarmějci s Dolníčkem, ale kvůli kulometné palbě se nedostali přes řeku. Dělostřelecké ostřelování panovalo celou noc a další den. Až 29. dubna, kdy na pravý břeh dorazil oddíl rudoarmějců, se podařilo protáhnout revizní chodbou větší počet vojáků na levý břeh, kde vyčistili správní budovu a zlikvidovali německá postavení. Šikula přesně popsal veliteli oddílu umístění min pod vozovkou a ti je během hodiny odstranili. Teprve pak mohly přejet sovětské tanky přes hráz na levý břeh. Ostřelování přehradní hráze německými bateriemi u Kuřimi a Čebína ale trvalo dál, až do 7. května. František Šikula byl po válce vyznamenán čs. válečným křížem za statečnost. |
| Galerie: | |
| Odkazy: | |
| Naposled editováno: | 11.08.2022 |
Památka na Josefa Šotolu
| Druh: | Válečné, Lesnické a dřevařské |
| Okres: | Brno - venkov |
| Obec: | Lipůvka |
| Jméno: | Šotola, Josef |
| Kde se nachází? | SV od Lipůvky na Dubovém kopci. U lesní silničky na kraji lesa. Vede tu červená značka. |
| Kdy vznikl? | |
| Popis: | Načervenalý slepencový balvan postavený na výšku je vysoký 1,5 metru. Do svislé plochy na přední straně kamene je vsazena černá leštěná deska s delším textem. |
| Nápis: | V TĚCHTO LESÍCH PŮSOBIL // MĚSTSKÝ LESNÍ HAJNÝ // JOSEF ŠOTOLA // * 10. 2. 1918 // KTERÝ OBĚTOVAL ŽIVOT // ZA SVOU VLAST, // BYL UMUČEN 9. 4. 1945 // V MAUTHAUSENU |
| Poznámka: | Josef Šotola byl mladý lesník, který se v červnu 1943 přistěhoval do Lažan a pracoval jako hajný v Lipůvce. Na konci války pomáhal partyzánům a v souvislosti s útokem Němců na partyzánský oddíl 3. úderné roty ve Skaličce byl 6. 3. 1945 zatčen gestapem a uvězněn v Kounicových kolejích. Spolu s dalšími asi 200 pomocníky partyzánů byl 8. 4. 1945 transportován do koncentračního tábora Mauthausen. Němci celý transport popravili v plynové komoře. |
| Galerie: | |
| Odkazy: |
|
| Naposled editováno: | 30.01.2021 |
Památka rodiny Ludwiczků na Pálavě
| Druh: | Válečné |
| Okres: | Břeclav |
| Obec: | Pavlov |
| Jméno: | Tragédie - Ludwiczkova rodina |
| Kde se nachází? | Na severním svahu Děvína na Pálavě vede po vrstevnici modře značená lesní cesta. Pomníček stojí na křížení této cesty s průsekem, jen 250 metrů Z od vysílače na Děvíně. Cesta od vysílače ale není možná. |
| Kdy vznikl? | 1995 na popud ředitele Lesního závodu Židlochovice. Místní vlastivědci postupně objevili historii události a ředitel, který považoval Ludwiczka za svého kolegu, nechal jako výraz smíření postavit památník. |
| Popis: | Pomník je vyzděn z vápencových kamenů slepených cementovou maltou. Je vysoký 1,2 metru a zakončen obloukem, do kterého je vetknut kovaný křížek. Na bílé desce v těle pomníku je stručný nápis. Vedle je přibitá tabule s vlastivědným textem. |
| Nápis: | Rodina // LUDWICZKOVA // duben 1945 // věnují Lesy ČR |
| Poznámka: | Historie pomníčku(1 - v mapě) je spojena s hájovnou Neu Ischl, která stávala pod sedlem Soutěska a jejíž nepatrné zbytky tam(2) lze dohledat. V roce 1881 založil majitel panství kníže Hugo Dietrichstein na Pálavě loveckou oboru a rok nato dal postavit i výstavnou dřevěnou hájovnu s věžičkou, jejíž 1. patro sloužilo jako reprezentační místnosti při lovech v oboře. Mezi válkami hostiny šlechty ustaly a budova sloužila jako hájovna. O oboru se staral hajný Franz Ludwiczek (1906 - 1945), Němec, rodák z Mušova. Po obsazení Sudet se obora dostala do správy říšského lesního úřadu v Berlíně a jezdili si sem zastřílet prominentní nacisté. Hajný Ludwiczek jim přirozeně byl k ruce. Když se blížil konec války, dostal strach, že kvůli kolaboraci s německou generalitou bude zničen. Vykopal asi 50 metrů od pomníčku v severním svahu Děvína zemljanku a tam se s rodinou skrýval. Sousedé ho považovali za slušného člověka a marně ho přesvědčovali, že mu nic nehrozí. Trochu se pletli. Když na jižní Moravu dorazila Rudá armáda, Ludwiczek spáchal hrozný čin. Zastřelil svoji manželku, devítiletého syna, psa a nakonec sebe. V té době vyhořela hájenka, o tom kdo ji zapálil, lze spekulovat. Mrtvé našli až po čtrnácti dnech a pochovali blízko spáleniště. Dlouho po tragédii se na místě objevovaly svíčky a květiny. Na místě hájenky postavil v roce 1960 lesní závod loveckou chatu pro ubytování zahraničních lovců, ani ta neměla dlouhé trvání, vyhořela roku 2002. Správa chráněné oblasti nechala zbytky stavby odstranit. |
| Galerie: | |
| Odkazy: | |
| Naposled editováno: | 07.07.2024 |
Památník sedmi klukům zahynulých výbuchem miny v Prace.
| Druh: | Válečné |
| Okres: | Brno - venkov |
| Obec: | Prace |
| Jméno: | Tragédie - Prace |
| Kde se nachází? | Oba pomníky se nacházejí na místě události, na kraji vsi, na malé plošince vedle hřbitova a kostela. |
| Kdy vznikl? | Pomník tu byl instalován údajně v roce tragédie, jeho dnešní podoba je ale současná. Menší pomníček na kamenu vznikl při 50. výročí události, tedy v roce 2001. |
| Popis: | Dvě leštěné žulové desky jsou vysoké 1,8 metru, mezera mezi nimi má podobu latinského kříže. Na pravé desce jsou oválné fotografie dětí, jejich jména a věk. Na levé desce je delší text. Pomník vypadá, jakoby utekl ze hřbitova. Naproti na pískovcovém kamenu vytěženém v obci je malý kovový křížek, maketa letecké pumy a amatérská tabulka s textem. |
| Nápis: | na pomníku na levé desce: NA TOMTO MÍSTĚ // 30. 1. 1951 ZAHYNULO // TRAGICKOU SMRTÍ // 7 MALÝCH KAMARÁDŮ // BYLI JSME NADĚJÍ // SVÝCH MILÝCH RODIČŮ // BŮH VÍ PROČ // JSOU VRYTA JEN // NAŠE JMÉNA V POMNÍČKU na kamenu: VZPOMÍNKA NA TRAG. UDÁLOST PŘED // PADESÁTI LÉTY - 30. 1. 1951. // NA TOMTO MÍSTĚ VYBUCHLA MINA // A ZAHYNULO 7 KAMARÁDŮ // - VZPOMÍNAJÍ KAMARÁDI |
| Poznámka: | 30. ledna 1951 si skupina kluků z Prace hrála na četníky a na zloděje. Dva se schovali ve farské zahradě a objevili tam dvě protipěchotní miny z druhé světové války. Vzali je s sebou aby se pochlubili ostatním. Jedna mina vybuchla, zrovna když bylo kolem nahloučeno dvanáct dětí. Dva byli mrtví na místě, dalších pět zemřelo v nemocnici během tří dnů, pět dětí střepiny poranily. Všem bylo mezi devíti a dvanácti roky. Událost otřásla celou vsí, pohřeb měly oběti společný 3. února 1950. V tehdejších novinách o tom nebylo ani slovo. Vznikla otázka, kde se tam munice 6 let po skončení války vzala. Vyšlo najevo, že jeden občan z Prace si od války schovával doma výbušniny. Když hrozily sedlákům kontroly domů kvůli odvodům potravin, potřeboval se jich zbavit. Odnesl je do sousední farské zahrady a tam je kluci našli. Šel do vězení na 3,5 roku a rodina se musela z obce odstěhovat. |
| Galerie: | |
| Odkazy: | |
| Naposled editováno: | 21.06.2022 |
Pomník vícovské tragédii u obce Suchý.
| Druh: | Válečné |
| Okres: | Blansko |
| Obec: | Velenov |
| Jméno: | Tragédie - Vícov |
| Kde se nachází? | Pomník stojí mezi chatami na cestě ze Suchého do Velenova, 400 metrů na Z od hráze Sušského rybníka. Vede tu zelená značka. Do osmdesátých let tu byla pole a polní cesta. Poblíž se našel v červnu 1945 hromadný hrob obětí vícovské tragédie. |
| Kdy vznikl? | |
| Popis: | Monumentální pomník je vysoký 4 metry. Na třístupňovém základu jsou vztyčeny dva kamenné sloupy zakončené kovovými nádobami. Mezi nimi na hranatém podstavci stojí pískovcová socha truchlící ženy v životní velikosti. Ve výši očí je tmavá leštěná rozměrná deska s kovovou růžičkou a nápisem bílým písmem. |
| Nápis: | DESÍTI VÍCOVSKÝM NEVINNĚ UMUČENÝM // VĚNUJÍ SPOLUOBČANÉ. // 30. 4. 1945 // Následuje 10 jmen popravených. // … |
| Poznámka: | Vícov je vesnice u Prostějova, na významné silniční trase z Prostějova do Boskovic, vzdálená 15 kilometrů V od pomníku. Na konci války v jejím okolí působil partyzánský oddíl Jermak. Ten chtěl přepadnout německou kolonu, přesunující se po silnici. Oproti původnímu plánu uskutečnit přepad v lesích rozhodl na poslední chvíli opilý velitel Volkov přepadnout kolonu ve Vícově. Partyzáni zahnali obyvatele do sklepů, obsadili a opevnili několik domů a v noci ze 28. na 29. dubna 1945 zaútočili na menší ustupující kolonu německých nákladních aut, která ale nic zvláštního nevezla. Několik automobilů zapálili a díky přesile zabili 9 německých vojáků. Jedinému se podařilo uniknout, s lehkým zraněním uprchl velitel kolony poručík Blümeck, což mělo katastrofální následek. Po přepadu se partyzáni stáhli do lesa a odvedli si 4 těžce a 4 lehce zraněné. Jejich velitel kapitán Pavel M. Volkov(1921 - 1945) při útoku zahynul, není jasné, ze které strany kulka přiletěla. Partyzáni nechali Vícov jeho osudu, i když bylo třeba čekat odvetu. Hned ráno se Němci se zraněným poručíkem vrátili, ves uzavřeli a začali vyšetřovat, kdo se na útoku podílel. Protože se nic nevyšetřilo, nařídil v poledne poručík shromáždit všechny muže nad 16 let na návsi. Pod výhružkou okamžitého zastřelení se jich dostavilo asi 150 a byli odvedeni na dvůr statku čp. 1. Nad vsí se vznášel přízrak Lidic a Ležáků. Pomocí tlumočníků se měli přihlásit ti, kdo spolupracovali s partyzány. Nepřihlásil se nikdo. Poručík hrozil, že dá postřílet každého desátého. Mezitím přijel jeho velitel, německý major. Na výzvu, aby vystoupili ti, z jejichž domů se střílelo, se přihlásilo 12 mužů. Důstojník z nich vybral deset, ostatní muže poslali domů. Deset vybraných mužů naložili do autobusu a odvezli neznámo kam, nejmladšímu bylo 22 a nejstaršímu 79 let. Válka za deset dnů skončila, muži se nevraceli, pátralo se na více stranách. Až 30. května 1945 si učitel v Suchém při úklidu všiml ve stupínku třídy schovaných dokladů, peněz a narychlo tužkou psaných vzkazů. Sem Němci přivezli muže z Vícova, zavřeli do školy, a v průběhu noci na 30. dubna 1945 je postupně popravili. Pak celá kolona odjela směrem na západ. Hledal se hromadný hrob. Našli ho nedaleko, ve dvou mělkých jámách 300 metrů za obcí. 13. června byla nařízena úřední exhumace, mrtví byli střeleni do týla a nesli stopy mučení. Těla obětí byla převezena ze Suchého do Vícova a další den byl ve Vícově uspořádán hromadný pohřeb umučených za velké účasti lidu. Událost měla dozvuky i dlouho po válce. Po mučednících zůstaly vdovy a 22 sirotků. Pobouření vyvolalo i jejich prohlášení za partyzány. Nebyli partyzány, byli to pokojní rolníci nebo živnostníci. Z partyzánů na konci války šel strach, páchali zlo a přivedli mnoho nevinných lidí do neštěstí. Skuteční viníci tragédie zůstali nepotrestáni. Na bývalé škole v obci Suchý je pamětní deska připomínající tuto událost. Mrtví jsou připomenuti i ve Vícově na návsi. |
| Galerie: | |
| Odkazy: | Župka, F. W.: Golgota deseti Vicovských. 1946, 213 s. |
| Naposled editováno: | 22.10.2022 |
Alej válečných veteránů do Holasic
| Druh: | Válečné |
| Okres: | Brno-venkov |
| Obec: | Rajhrad |
| Jméno: | Váleční veteráni - alej |
| Kde se nachází? | Na J od Benediktinského kláštera v Rajhradě vede polní cesta. Tam, kde se lomí směrem k Holasicím, stojí pomník válečným veteránům a začíná alej. Vede skoro až k náhonu před Holasicemi. Alejí vede červená značka. |
| Kdy vznikl? | V sobotu 16. října 2021 bylo zasazeno ke stávajícím stromům 51 javorů. Vzniku aleje válečných veteránů se účastnilo asi 150 lidí. V pátek 14. října 2022 odhalili veteráni slavnostně pomník na začátku aleje. V sobotu 6. května 2023 při vzpomínkové slavnosti přibyla před pomník lavička. |
| Popis: | Pomník v podobě vykovaného lipového stromu je vysoký asi 2,5 metru. Kovové kořeny stromu obtáčejí kámen vsazený do země. Na listech stromu jsou jména patronů aleje. Na kmenu kovového stromu je plastová tabulka se stylizovaným vlčím mákem a nápisem. Alej má tři řady stromů nestejného stáří, je dlouhá 600 metrů. Některé javory jsou opatřeny cedulkou se jménem patronů stromů. Součástí pietního místa je i důkladná dřevěná lavice s vypálenými nápisy. |
| Nápis: | Na tabulce: ALEJ VÁLEČNÝCH VETERÁNŮ // PAMATUJME NA ŽIVÉ! // NEZAPOMEŇME NA MRTVÉ! Na lavici: 11. LISTOPAD - DEN VÁLEČNÝCH VETERÁNŮ - DĚKUJEME - NEZAPOMENEME |
| Poznámka: | Kovový strom ze železa byl ukován místním kovářem Pavlem Vaňkem. |
| Galerie: | |
| Odkazy: | |
| Naposled editováno: | 25.02.2025 |
Pomník třem zahynulým dětem z Velatic
| Druh: | Válečné |
| Okres: | Brno-venkov |
| Obec: | Velatice |
| Jméno: | Velatické děti |
| Kde se nachází? | Za Velaticemi u silnice do Mokré, 300 m od kraje vsi. |
| Kdy vznikl? | 1948, obnoven 2017 |
| Popis: | Pískovcový pomník vysoký 2,5 m, nahoře s křížkem a bílou deskou s reliefem tří dětí, pod ní bílá deska s texty. |
| Nápis: | VĚNOVÁNO // KE CTI A CHVÁLE BOŽÍ // A NA PAMĚŤ ZAHYNULÝCH DĚTÍ // KARLA KOUSALÍKA // 13.10.1940 // JOSEFA MACHÁČKA // 20.1.1941 // JOSEFA KŘÍŽE // 16.9.1942 // KTEŘÍ BYLI USMRCENI // GRANÁTEM 21.5.1946 // níže L.P. 1948 |
| Poznámka: | Skupinka chlapců našla nevybuchlý granát a odnesla jej pod lípu u vodovodní jímky, kde granát vybuchl. Tři zabil, další dva byli zraněni. Neštěstí se stalo přesně rok poté, co v obci zahynul podobným způsobem Josef Kuklínek. |
| Galerie: | |
| Odkazy: | Velatický zpravodaj č. 1 / 2018 s. 19 |
| Naposled editováno: | 09.11.2020 |
Památník skautů bratří Vetešníkových nad Tišnovem
| Druh: | Válečné |
| Okres: | Brno-venkov |
| Obec: | Předklášteří |
| Jméno: | Vetešníkovi, Pepa a Laďa |
| Kde se nachází? | Na JZ od nádraží v Tišnově se nachází kóta Výrovka (420 m). Na jejím skalnatém vrcholu stojí památník. Dříve tu vedla žlutá značka, nyní sem lze dojít po lesních cestách. Místo nabízí zajímavý výhled na Tišnov. |
| Kdy vznikl? | Pomník stavěli skauti z Tišnova pod vedením Aloise "Brbly" Bednáře, hoši sbírali kameny po okolí, děvčata pomáhala nosit vodu na maltu z potoka Závistky. Slavnostně odhalen byl v neděli 13. října 1946 za účasti nejméně 400 lidí. |
| Popis: | Pomník je vyzděn ze světlých kamenů do cementové malty. Do neumělého hranolu o výšce 1,5 metru je zazděna bílá deska. Do ní je vyryta skautská lilka s křížem a nápis. |
| Nápis: | Buď připraven // PAMÁTNÍK // PEPY a LADĚ // VETEŠNÍKOVÝCH // Z TIŠNOVA // Umučených LP 1945 ve Flossenburgu. // VĚNUJÍ JUNÁCI Z TIŠNOVA |
| Poznámka: | Josef Vetešník (1920 - 26. 2. 1945 Flossenburg), učitel v Lomnici a Kuřimském Jestřabí. Ladislav Vetešník (1924 - 10. 3. 1945 Flossenburg), po maturitě byl přidělen do kuřimské zbrojovky. Oba bratři byli od mládí skauty. Po zákazu Junáka za války přešla celá skupina do ilegality, dál se scházeli, budovali chatu u Všechovic, procházeli vojenským výcvikem. Aby jejich schůzky nebyly nápadné, stali se všichni členy profašistického Kuratoria pro výchovu mládeže. Na Květnici náhodou objevili zakopaný kulomet a přemístili ho na bezpečnější místo. Vedoucím odbojové skupiny byl Miroš Habrovec . Gestapu jejich činnost neunikla, protože se mezi ně se dostali konfidenti. Bratři Vetešníkové byli zatčeni patrně ve druhé vlně zatýkání v Tišnově, tedy 29. listopadu 1944. Byli vězněni v Kounicových kolejích, vyslýcháni, mučeni a v lednu 1945 odvlečeni do koncentračního tábora Flossenburg v Německu, kde oba zahynuli. Jejich otec, Ladislav Vetešník (1857 - 1949), učitel na Tišnovsku, byl průkopníkem šachové hry na Moravě. Vynikl zvláště ve tvorbě šachových úloh. Za svého učitelování v Osikách učil místní obyvatele hrát šachy a 1899 uspořádal první šachový turnaj v šachu na Moravě za účasti nejlepších hráčů. Stravovali se ve škole, spali ve stodole. |
| Galerie: | |
| Odkazy: | Žampach, Vojtěch: Památník obětí světových válek v okrese Brno venkov. 2000, s.323 |
| Naposled editováno: | 06.07.2024 |
Památka dvou vojenských letců u Ruprechtova
| Druh: | Válečné, Letecké nehody |
| Okres: | Vyškov |
| Obec: | Ruprechtov |
| Jméno: | Větrov - Oslopov |
| Kde se nachází? | 2 km JJV od kostela v Ruprechtově, na průseku vedoucím z plošiny Černov lesem do Rakoveckého údolí. Odbočka zelené značky. |
| Kdy vznikl? | pravděpodobně v roce 1980 |
| Popis: | Tlustá obdélníková kamenná deska rozměrů metr x metr stojí na dvou podporách. Na ní hůře čitelná tabulka s delším textem. Poslední léta je pomník bez péče. |
| Nápis: | (opsán s chybami) NA VĚČNOU PAMĚŤ SOV. LETCŮM, - KTEŘÍ // BOJOVALI ZA NAŠE OSVOBOZENÍ - OD // FAŠISTICKÝCH OKUPANTŮ // V TĚCHTO MÍSTECH, 25. 4. 1945 - POLOŽILI SVÉ ŽIVOTY ČLENOVÉ SOV. // BOMBARDOVACÍHO LETADLA A-20-Ž LETEC - POR. A. A. VĚTROV, A STŘ. // - RADISTA V .A. OSLOPOV // ČEST - JEJICH PAMÁTCE // OBČANÉ RUPRECHTOVA - REDAKCE Z 78 |
| Poznámka: | Letoun Douglas A-20 Boston se účastnil náletu deseti bombardérů na Brno. Během cesty ho sestřelil německý stíhač. Dva členové posádky, šturman Oleg Ivanovič Maximov a Mamažan Otožanov dokázali během pádu vyskočit padákem, zachránili se u obyvatelů Hostěnic a za pár dnů se dočkali osvobození. 2.5.1945 už znovu létali u své jednotky. Zbylí dva členové posádky, pilot Anatolij Alexejevič Větrov (23 let) a střelec - radista Vladimír Alexandrovič Ostapov (24 let) se zřítili s letadlem do rokle. Letadlo začalo hořet a v něm explodující bomby rozmetaly trosky do okolí. Letci byli tajně pohřbeni na hřbitově v Ruprechtově. Jejich ostatky spočívají od roku 1980 v urnách na pomníku padlých v Ruprechtově. V roce 1978 se skupinka vojenské historie nazvaná Z77 spolu s místními nadšenci pokusila letadlo vykopat. Byla to jejich první větší akce. Zaštiťoval ji časopis Zápisník, který v roce 1980 zveřejnil reportáž. |
| Galerie: | |
| Odkazy: | |
| Naposled editováno: | 01.09.2021 |
Památník partyzánské zemljanky u Němčic
| Druh: | Válečné |
| Okres: | Blansko |
| Obec: | Újezd u Boskovic |
| Jméno: | Zemljanka - Němčice |
| Kde se nachází? | 1 kilometr S od kostela v Němčicích, SZ od kóty Perný (638 m) nad prudkým svahem. V roce 2021 tu zbyla vykácená paseka po starém smrkovém lese. |
| Kdy vznikl? | 1980. Zemljanka tu byla vykopána v červnu 1943. |
| Popis: | Tři kamenné zídky zapuštěné do terénu ohraničují místo zemljanky. Na prostřední vysoké asi metr je leštěná kamenná deska s hvězdou a textem. |
| Nápis: | NA TOMTO MÍSTĚ BYLA V ČERVNU 1943 VYBUDOVÁNA ZA POMOCI // ČSL. OBČANŮ DOLEŽALA EDMUNDA, STAŇKA EDUARDA ST. z LUDÍKOVA // KRÁLE ANTONÍNA z VALCHOVA a SOVĚTSKÝMI DŮSTOJNÍKY // LISIČENKEM ALEXANDREM, LOGINOVEM IVANOVEM a VOTINCEVEM MELENTIJEM // PRVNÍ PARTYZÁNSKÁ ZEMLJANKA NA BOSKOVICKU // 9. 5. 1980 // |
| Poznámka: | Památník vznikl patrně kvůli návštěvě bývalých sovětských partyzánů na Boskovicku v roce 1980 |
| Galerie: | |
| Odkazy: |
|
| Naposled editováno: | 03.05.2021 |
Pomník a místo po bývalé hájovně Zlatý jelen
| Druh: | Válečné |
| Okres: | Vyškov |
| Obec: | Heršpice |
| Jméno: | Zlatý jelen |
| Kde se nachází? | Lokalita Zlatý jelen leží na hřebeni Ždánického lesa, 3,5 kilometru na J od Mouřínova. Frekventované místo, křižovatka lesních i značených turistických cest. V blízkém okolí pomníku jsou další vlastivědné objekty: lichtenštejnský památník, Wiehlův pomník , pomník partyzána Jírovského. |
| Kdy vznikl? | Pomník byl postaven roku 1975 ke třicátému výročí osvobození. Hájovna stojící na tomto místě skoro pět set let byla postavena údajně roku 1472. Sloužila do roku 1949, zbourána byla jako vybydlená v šedesátých letech. Zůstaly po ní schody a plošina. |
| Popis: | Důkladný pomník je vyzděný z otesaných kamenů na cementovou maltu. Ze základny 2 x 2 metry vystupuje komolý jehlan do výšky čtyř metrů. V přední i zadní stěně pomníku jsou tmavé leštěné desky s textem. Na vrcholu bývala, už je to dávno, kovová pěticípá hvězda. |
| Nápis: | Přední deska: ... // NA PAMÁTKU // PRVNÍHO OZBROJENÉHO STŘETNUTÍ // PŘÍSLUŠNÍKŮ I. PARTYZÁNSKÉ BRIGÁDY // JANA ŽIŽKY, ODDÍLU OLGA S FAŠISTY // PŘI KTERÉM DNE 6. 2. 1945 POLOŽIL // SVŮJ MLADÝ ŽIVOT, 21.LETÝ // PARTYZÁN JIŘÍ JIROVSKÝ Zadní deska: POMNÍK ODHALEN V ROCE 1975 // NA POČEST 30. VÝROČÍ // OSVOBOZENÍ NAŠÍ VLASTI R. A. // ZDE NA TOMTO MÍSTĚ STÁVALA HÁJENKA // ZLATÝ JELEN |
| Poznámka: | Zdá se neuvěřitelné, že první písemná zmínka o hájovně je z roku 1472, při rekonstrukci ve třicátých letech 20. století se našel letopočet 1474. Co událostí, osudů se tu muselo za pět set let odehrát uprostřed lesů daleko od lidí. Revír patřil Kounicům, později Lichtenštejnům. V lesích bývaly vyhlášené hony a v hájovně ještě vyhlášenější hostiny. Před budovou byla studna hluboká 30 metrů. Prý do ní vedla z hájovny chodba v hloubce patnácti metrů. Posledním hajným byl Stanislav Dunaj. Na konci druhé světové války působil v okolí partyzánský oddíl Olga a Dunaj byl s partyzány v kontaktu. Po přestřelce partyzánů s Němci u hájenky zahynul partyzán Jiří Jírovský. Dunaj se dostal do koncentráku, válku přežil a vrátil se zpět do hájovny. Ale v roce 1949 už byla hájovna opuštěná a začala chátrat. V šedesátých letech byla zbourána Státními lesy, přitom zasypali sutí i studnu. Dnešní pomník stojí na místě, kde byla v hájence kuchyně. Pokus lesáků po roce 2000 studnu vyčistit a zprovoznit se nezdařil. |
| Galerie: | |
| Odkazy: | |
| Naposled editováno: | 28.07.2023 |
Pomníček kapitána Žukova pod Kalečníkem
| Druh: | Válečné |
| Okres: | Vyškov |
| Obec: | Olšany |
| Jméno: | Žukov, Georgij |
| Kde se nachází? | Pomníček stojí v lese na rozhraní porostů 1100 metrů S od rozcestí devíti cest pod Kalečníkem. Pod ním spadá svah k louce zvané Jitrnice. Cesta k němu nevede, hledá se těžko. |
| Kdy vznikl? | kolem roku 1975 |
| Popis: | Nepravidelný kamenný hranol je vysoký 0,8 metru. Shora je do něj vsazena kovová hvězda, natřená červenou barvou. Ze Z strany je neuměle vytesán padák a nápis azbukou. |
| Nápis: | G. S. // ŽUKOV // + 4. 1. 1945 |
| Poznámka: | Do lesů pod Kalečníkem měla být vysazena sedmičlenná zpravodajská skupina Rudé armády, velitelem byl kpt. Žukov. Měla za úkol zjišťovat sílu, pozice a pohyby německé armády. V noci na 4. (nebo 6. ?) ledna 1945 byl výsadek shozen na louku Jitrnici v údolí Říčky. Asi to nebyli parašutisté, byli to zpravodajci a se seskoky padákem nemohli mít velké zkušenosti. Velitel vyskočil jako poslední a vítr ho odnesl mimo dopadový prostor do lesa. Padák se zachytil vysoko ve větvích buku. Kapitánovi nezbyla jiná možnost, než se odříznout od padákových šňůr. Při dopadu na zmrzlou zem si ale zlomil obě nohy a na tomto místě zmrzl. Divné je, že ho nenašli ostatní členové výsadku, louka Jitrnice je vzdálená asi 300 metrů. Je to záhadné a celou historii neznám. Zmrzlé tělo našel hajný z Vítovic prý až 19. února 1945 a další den byl Žukov pochován na hřbitově v Olšanech. Pomníček vznikl před návštěvou ruských válečných veteránů. Považuji ho za pól nedostupnosti pro Brněnsko, je to na všechny strany daleko. Našel jsem ho na šestý pokus, protože jsem neměl informace o jeho poloze. |
| Galerie: | |
| Odkazy: | |
| Naposled editováno: | 12.12.2022 |
