Budišovsko a Tasovsko

Vlastně to byl jednodenní výlet, rozložený do dvou půlek. V pondělním odpoledni a úterním dopoledni. Jel jsem do oblasti, kterou jsme navštěvovali často před padesáti, pětapadesáti lety. Tehdy jsme každé léto jezdili tábořit k rybníkům kolem Pyšele, Budišova, Studence. V posledních dvaceti letech jsem tu ale nebyl, je třeba to napravit. V teplém letním dnu jsem namířil od vlaku z Náměště k vlaku do Ořechova.

První půlden : pondělí 4. srpna 2025

Náměšť nad Oslavou - okolo Rathanu - Sedlákův kříž - Rathanský dílec - rybník Nezdařil - Balvínova prosba lesa - Radčina studánka - Ocmanice - rozhledna - kolem rybníka Dubovec - Ocmanice - Častotice - smírčí kameny - kaple Na stráži - Pyšel - Tůmův kříž - bivak. 15 km.

Cestou jsem narazil na pár pomníčků. Sedlákův kříž u silnice patří nezvěstnému z první světové války, Balvínovu Prosbu lesa zbudoval a udržuje pan Balvín jako vzpomínku na kamarády a sourozence, Radčina studánka v údolí Oslavky byla bez vody.

Přes upravenou obec Ocmanice jsem dorazil k rozhledně nad Ocmanicemi. Na nevýrazném návrší byla na vodojemu v pouhých 428 metrech nad mořem postavena v roce 2004 rozhledna připomínající kostru indiánského tee-pee. Je vysoká 15 metrů, dřevěná s kovovým schodištěm. V šesti metrech je plošina poskytující výhled do blízkého okolí, na náměšťský zámek a aleje z doby Haugviců.

Jedním z důvodů, proč jsem jel zrovna sem, byly smírčí kameny. V okolí Pyšele, Budišova a Tasova se jich nalézá nejméně deset. Některé jsem našel a nalezené nafotil.

Obec Pyšel, kromě toho, že leží v krásné krajině s žulovými skalkami a rybníky, má dvě zajímavosti. Poutní místo a zachovalou gotickou tvrz.
4. dubna 1893 se na návrší Stráž nad Pyšelem stala zvláštní věc. Desetiletá Julie Šoukalová z čísla 10 šla se sestřenicí na kopřivy a zjevily se jí tři vzdušné osoby, Kristus, Panna Maria a sv. Josef. Druhá dívka neviděla nic. Ustrašená děvčata běžela domů a vrátila se s rodiči. Tehdy měla malá Julie další vidění, viděla několikrát Pannu Marii s růžencem. Událost se rozkřikla a na místo začali chodit poutníci. Koncem roku postavili dřevěnou kapličku a na poutě přicházely tisíce lidí z okolí. Přišlo i sedm tisíc věřících za den. V roce 1935 byla postavena zděná kaple v dnešní podobě, zasvěcená Panně Marii Lurdské. Církev ale oficiálně zjevení nepřijala, biskup Kupka tehdy povolil v kapli jen dvě mše za rok. V roce 1955 byly mše zakázány úplně a obnoveny byly až v roce 1994.

Tvrz na návsi Pyšele pochází z přelomu 13. a 14. století. Zachovala se jen třípodlažní věž s kamennými stěnami tlustými dva metry. Ve stěnách je několik gotických portálků, v přízemí bývala studna. Okolní stavby tvrze se nezachovaly, byly chráněny soustavou pěti rybníků, dnes vysušených.
Naproti věži je dům č. 10, který se proslavil i jinak, než jako rodiště malé Julie. V roce 1983 bourali chlév a našli nádobku s mincemi. Bylo to 42 grošů Václava IV., platily koncem 14. století. Majitel domu pan Šoukal je předal do Moravského muzea. Zajímalo by mě, zda je tam ještě mají.

Za Pyšelem bylo třeba najít místo na nocleh. Ve vzrůstajícím šeru jsem minul Tůmův kříž, patřící dalšímu padlému ve světové válce a zabivakoval na kraji lesa. Spalo se tu dobře.

Druhý půlden : úterý 5. srpna 2005

Bivak - rybník Pyšelák - Budišov - Památník návratu ze světové války - kámen Osmatřicátý - údolí Kundelovského potoka - ves Oslava - Panský mlýn - socha sv. Josefa - Tasov - Jabloňov - Březejcký les - Ronov - Ořechov, zast. vlaku. 25 km.

Ráno se z blízkých rybníků zvedala mlha. Dodalo to krajině zvláštní půvab. Zdejší kraj je plochý, v nižších částech vyplněn rybníky, na zvýšených hřbetech uprostřed polí nebo luk vykukují skalky z žulových balvanů. Většinou se na nich uchytí pár keřů a pokroucené borovice. Celek vypadá velmi malebně.

Blížil jsem se k Budišovu. Ale naše tábořiště, kde jsme koncem šedesátých a v sedmdesátých letech 20. století svobodně stanovali, jsem nenašel. Jsou zastavěna chatovou explozí. Polní cesty byly vyasfaltovány, aby se chataři ke svým majetkům snadno dostali. Z mlhy přede mnou zářil zlatý bod. Ukázalo se, že to je obří korouhvička na budišovském kostele. Ještě jsem netušil, že se k ní dostanu skoro nadosah.

Městys Budišov není velký (1200 obyvatelů), ale má více zajímavých památek. Kostel obklopený hřbitovem, zámek v anglickém parku, několik barokních soch z 18. a 19. století. Je tu na co koukat.

Kostel svatého Gotharda má pozdně románský základ, v 15. století přistavěno gotické kněžiště a v 16. století hranolová věž s ochozem.

Věž bývá o prázdninách přístupná. Tak jsem se tam vyšplhal. Byl jsem tam brzy ráno ve všední den, tedy sám daleko široko. Zvláštní, až mystický zážitek. Tady si na pětisetletou historii můžete sáhnout. Úzkým okénkem lze prolézt na balustrádu se čtyřmi sochami. Před vámi je výhled na městečko a čtyři metry nad vámi je na vrcholku věže otočná kourouhev. Z jedné strany je na ní plochý reliéf svatého Gotharda, druhou stranu zdobí Panna Maria. Korouhev je prý největší v republice, vysoká 4,2 metru a váží tři metráky. Původně byla železná, pak ji nahradili měděnou replikou a od roku 2011 pozlacená svítí do daleka.

Barokní sochy jsou rozmístěny na návsi i dál po městečku. Bohužel některé nejsou v úplně dobrém stavu.

Renesanční zámek ve východní části Budišova patří dnes k Moravskému muzeu. Původně to byla vodní tvrz. Začátkem 18. věku byl zámek barokně přestavěn, exteriér je klasicistní. Je přístupný v zámecké sezóně a uvnitř je expozice vycpaných ptáků a savců. Za zámkem je upravený anglický park s několika sochami. Ten je přístupný celý rok.

U silnice směrem na Kamennou stojí zvláštní zapomenutý pomník z mírně opracovaných žulových kamenů. Byl vztyčen na památku šťastného návratu Tomáše Macka z Mihoukovic ze světové války.
Ještě dále od Budišova na modré značce je plochý trojúhelníkový kámen zvaný Osmatřicátý. V roce 1938 bezprostředně po zrádném ujednání v Mnichově vytesal zednický mistr pan Holubář z Klementic na znamení protestu do kamene datum 30. 9. 1938. Když se o tom dozvěděl za okupace majitel panství, dal odsekat z data první dvě číslice.
Oba pomníčky se bohužel nedostanou do mé sbírky nalezených pomníků brněnského okolí na jiném místě tohoto webu, jsou od Brna vzdáleny 43 km. A já eviduji pomníky a studánky jen do vzdálenosti zhruba 30 km od města.

Blížil jsem se k Tasovu. Městečko je spojeno se jménem významného katolického básníka, spisovatele a kontroverzního kněze Jakuba Demla (1878 - 1961), který se tu narodil, pořídil dům i dožil. O jeho životě vypráví Michálkův film Zapomenuté světlo s Boleslavem Polívkou v hlavní roli.

Kolem kostela v Tasově je zrušený hřbitov. Na něm jsou zachovány jen dva hroby. V jednom je pochován Jakub Deml spolu se svou hospodyní a spisovatelkou Pavlou Kytlicovou. Druhý hrob patří Demlově rodině. Demlův hrob byl před třemi lety vandalsky poškozen, ztratily se bronzové vázy, náhrobek a řetěz. Ironií osudu dal hrob restaurovat komunistický režim a nevratně poškozen byl ve svobodné době.

Na severním konci Tasova v části zvané Bosna stojí Demlova vila. Spisovatel ji nechal postavit v roce 1922, projektoval ji architekt Bohuslav Fuchs, je to jeho rané dílo. Vila je provedena v kubistickém slohu, přizpůsobeném vesnické architektuře. Tehdy dozníval "národní sloh", který je na jejím provedení také zřetelný. Dnes je vila v soukromém vlastnictví.

Poledne se blížilo, teplota stoupala, bylo potřeba skončit s vlastivědou a uhánět k vlaku, aby mě odpolední vedro nezastihlo na cestě. Přes Jabloňov a Březejcký les jsem došel do Ořechova. Celý výlet nezabral ani dvacet hodin.