Nouzové kolonie v Brně

Přátelé,
opět nabízím trochu vlastivědného čtení o Brně. Bude věnováno málo známým a navštěvovaným koutům města, a to existujícím i zaniklým nouzovým koloniím. V Brně jich zbývá devět a každá představuje tak trochu vesnici v městském prostředí.
Neexistuje nějaká exaktní definice nouzové kolonie. Byl to shluk malých domků stavěných často živelně, jindy s dohledem městského úřadu, který levně poskytl pozemek. Kolonie vznikaly v různých dobách a byla to odpověď na zoufalou situaci s bydlením v přeplněném městě. Aby nebyli lidé stíháni pro potulku, potřebovali střechu nad hlavou. Jakoukoliv. Městské úřady před problémem přivíraly oči a dávaly budovatelům těchto obydlí volné ruce.

Největší rozmach budování kolonek zažilo Brno za první republiky. V roce 1938 jich bylo evidováno na území města osmnáct. Do dneška některé zmizely beze stopy, jiné byly přestavěny tak, že nepoznáte, že šlo o kolonii. Na tyto obytné celky navazovaly dělnické kolonie, které pro své zaměstnance budoval zaměstnavatel, továrna. Ty měly podstatně vyšší úroveň, lepší vybavení. Je jich v Brně také pěkná řádka, ale o těch psát nebudu.
Obyvatelé přišlí z venkova si přinášeli do města jiný styl života. Pěstovaly se sousedské vztahy, chovalo se domácí zvířectvo, každý domek měl byť sebemenší zahrádku. Kolonie měly vesnickou atmosféru. Přispívala k tomu i oddělenost a odlehlost od městské zástavby. Dnes jsou uprostřed městské zástavby, ale jisté nesplynutí je pozorovatelné stále.

V následující mapce Brna je označeno číslem všech devět existujících kolonií. Stejné číslo najdete i v textu.

Procházku začneme v nejznámější a nejnavštěvovanější kolonii. Je to Kamenná čtvrť, tedy Kamenka (bod 1 v mapě). Starousedlíci ji neřeknou jinak než Skala a sami se nazývají Skaláky. Leží na pravém břehu Svratky naproti výstavišti. Omezují ji stěny lomu, na jehož dně leží i prudké svahy k řece. Dělí se na dvě části, horní a dolní Skalu. Prochází jimi úzká silnice; jedině tudy může projet auto. Z hlavní cesty se větví úzké odbočky a vytvářejí budiště, hotová Stínadla.
Kolonie vznikla, když se v lomu na červený železitý slepenec přestalo těžit. Do bývalého skladu střeliva v místě lomu se nastěhoval v roce 1925 Jan Vychodil s rodinou a stali se prvními obyvateli budoucí kolonky. Vedle nich v dolní Skale začaly vyrůstat bez požehnání úřadů další stavby. Chaoticky, jak to nerovný terén dna lomu dovolil. Stavěli tu hlavně dělníci z blízké Kohnovy a Jílkovy cihelny ze zmetkových cihel, ke kterým měli přístup. O dva roky později zde vodárny nainstalovaly první veřejný stojan na vodu.
V roce 1928 se stavební aktivita přenesla i do horní Skaly a o rok později napočítali v kolonii 100 domečků. Stavby měly charakter provizorií, stavělo se načerno, povolení a plány se vyřizovaly dodatečně. Stavělo se na pozemcích města a nikdo si nelámal hlavu, že za sto let s tím budou velké problémy.

Na konci první republiky byla všechna místa vhodná ke stavbě zaplněna, stálo tu 130 domků a tento počet se v podstatě udržel do současnosti. Živelně vznikl slepenec drobných chaloupek, kde bylo vše malé, stísněné, mizela hranice mezi soukromým a veřejným. Čtvrť neměla dobrou pověst, rozneslo se, že tu žijí opilci, kriminálníci, prostitutky. Nakolik to byla pravda, nevím. Ale když jsem poprvé, jako kluk, tady byl s rodiči na procházce, říkal mi otec, že se sem báli chodit potmě i policajti.

V šedesátých letech stárla a vymírala první generace Skaláků a jejich děti tu bydlet nechtěly. Mnohé pociťovaly cejch obyvatel nevalné čtvrti a hledaly si bydlení ve vznikajících pohodlných sídlištních bytech. V sedmdesátých letech v Kamence ubývalo obyvatel. Uvažovalo se, že tu vznikne skanzen chudinského bydlení, nebo stylové luxusní ubytování pro návštěvníky veletrhů, případně studentské bydlení. Nic z těchto plánů se naštěstí neuskutečnilo. Zato si zdejší domečky začali kupovat lidé, kteří měli hluboko do kapsy. Studenti, výtvarníci, hudebníci, vesměs mladí romantici. V osmdesátých letech se tu dal pořídit nevybavený domek do deseti tisíc. Dnes jsou ceny více jak stonásobné. Tito novousedlíci, brzy jich byla většina, zcela změnili charakter Kamenky.

Po revoluci se už ví, že to je čtvrť umělců, bohémů, brněnský Montmartre. Příbytky se houfně opravovaly, vylepšovaly, někde i zvyšovaly, byť je vzhled domků památkově chráněn. Problémy ale zůstaly: horní Skala nemá dodnes kanalizaci, vodovod z 50. let je v havarijním stavu, skupiny domů jsou napojeny na jeden vodoměr, pozemky, kde nemovitosti stojí, stále patří městu, někde hrozí sesuv půdy, jinde pád skály. Novousedlíci založili občanské sdružení Kamenka, které se snaží potíže řešit, zatím s malým úspěchem. Zato ve společenském životě si sdružení vede nadmíru dobře. V létě se zde pořádá hudební a divadelní festival Kamenka open, na jaře a na podzim bývá dvanáctikilometrový Běh Kamenkou, slaví se 1. máj, konaly se tu hody i trhy s uměním. Stále se něco děje. Centrem společenského života je Duck bar, kde se odehrávají vernisáže, výstavy, setkání. Čtvrť si stále zachovává svůj genius loci.

Uprostřed Komína obtáčí návrší s pomníkem a pohřebištěm Rudé armády kolonie Ruský vrch (bod 2) neboli Hausperk. Tvoří ji ulice Podskalská a Ruský vrch, název je z roku 1946. Hausperk je historické jméno, na plošině vrcholu stála ve 13. století tvrz. Dnes je tu parčík s výhledy. Výstavba domečků obtáčejících vrchol začala ve 2. půli 19. století. Ke kolonii lze počítat asi 35 domků ve strmé Podskalské ulici a klesající ulici Ruský vrch. Ulice doplňují i schodiště a parkové pěšiny kolem kopce. Bohužel původních domků moc nezbylo, většina je přestavěných, někdy docela obludně. Ale stále je to pěkné místo s výhledy na střešní krajinu Komína.

Kolonie Zarybec (bod 3) se nachází ve dnešní ulici Myslínova a Fibichova za královopolským nádražím. Jméno dostala podle polohy za rybníkem. Myšlen byl rybník Gaisperk na Ponávce, který od 16. století rozléval své vody v místech dnešního nádraží. V roce 1925 se začal zavážet. V téže době končila i těžba štěrku a kamení v lomech na Myslínově. Ale už dříve, před rokem 1780, stál shluk domečků chudých lidí na neplodné půdě v úžlabině, ve dnešní ulici Fibichova. Obě ulice dostaly jméno Horní a Dolní rybniční roku 1880, tedy už musela existovat zástavba. Na dně lomu se stavělo později, až skončila těžba. Dnes je v obou ulicích asi 150 domků, řada z nich je přestavěná tak, že sem nezapadají.

Největší vesnicí ve městě je Divišova čtvrť, (bod 4) do roku 1958 kolonie, pak čtvrť, aspoň podle názvů ulic. Hovorově též Šanghaj, Šanc, Diviška. Leží v místě opuštěného lomu na písek mezi Královým Polem a Lesnou. Od jihu ji omezuje val železnice, budovaný od roku 1941, od severu pak sídliště Lesná, stavěné od půli šedesátých let na planině Execírák nad kolonií. O vznik kolonky se zasloužila Borgeska, tedy továrna Porges a Lederer, dnešní Královopolská strojírna. Při rychlém rozvoji firmy po první světové válce bylo potřeba ubytovat stovky příchozích dělníků z venkova. Město dalo k dispozici blízký svažitý pozemek s výhradou, že provizorní stavby mohou být kdykoliv zbourány bez náhrady.

V roce 1925 byly vytyčeny ulice, rozparcelována staveniště a začalo se stavět. Budovalo se z toho, co kdo sehnal. Voda a cihly se nosily na zádech do strmých uliček. Roku 1929 stálo 165 domků, maximum lidí tu bydlelo v roce 1938: ve 200 domcích se tísnilo 1500 osob. Přelidněnost každého domu byla způsobena také tím, že si majitel domu bral ještě podnájemníky, spalo se po půdách, lidé byli namačkáni v malých místnostech. V každém domě s minimální zahrádkou chovali králíky, slepice, někde i kozu nebo prase. Po sklizni se chodilo na klásky, na brambory. Chudoba viděná dnešníma očima musela být hrozná. Svítilo se petrolejem a do města se chodilo pěšky přes Černá Pole. V roce 1939 otevřeli mateřskou školku, větší děti chodily do školy na Košinovu. Tam na ně pohlíželi s nedůvěrou, byli to šanghajáci.

Stavba nové železniční trati způsobila bourání několika domků na východní straně. Ale násep trati osadu zachránil, jinak by ji rozpínající se Královopolská dozajista pohltila. Kulturní dům v hostinci U Antoníčka si upravili v roce 1953, vodovod byl zaveden roku 1958. Ulice dostaly názvy květin v roce 1966, je zde Zvonková, Narcisová, Liliová, Kosatcová, Kalinová, Hlohová, Hvozdíková a další. V letech 2009 – 2011 byla mateřinka přebudována na Buddhistické centrum Diamantové cesty, dnes největší budovu v osadě. Tím, jak byla osada oddělena od ostatního města a všude bylo daleko, vznikal tu bohatý společenský život. Hrálo se divadlo, slavily se ostatky, dožínky, vinobraní. A to trvá dodnes. Pořádají masopust, plesy, pálí čarodějnice, v létě bývá koncert v La Skale – hledišti u skály, rozsvěcuje se vánoční strom, pořádají zájezdy, tábory pro děti. Dnes tu žije asi 500 lidí ve 200 opravených domcích řadové zástavby. Podle značek parkujících aut tu žádní chudáci už nebydlí.

Dělníci z Borgesky si obstarávali bydlení i v kolonii Písečník, (bod 5) nebo Písečňák. Kolonka leží na severu husovického katastru mezi Černými Poli a Lesnou. Je ze tří stran ohraničena kolmými stěnami pískového lomu. Přístup je dodnes jen sjízdnou cestou od železničního mostu nebo po úzkých schodech na ulici Soběšickou. Jinudy to nejde. Cesta má tvar kapky a kolem ní jsou chaoticky rozmístěny domečky. První bydlení začala vznikat u silnice. Byla ze dřeva nebo z vyřazených vagónů které za 1500 Kč prodávala dráha potřebným. Vagón se posadil na zděný základ, obezdil se a omítl, nahoru se dala sedlová střecha, ještě komín a mohlo se bydlet. Ve dvacátých letech se stavby z cihel šířily do středu lomu a na konci třicátých let 20. století stálo 118 domků, ve kterých bydlelo asi 400 lidí. Zdejší specialitou byly sklepy kopané do pískovcových stěn. Chudoba zdejších osadníků byla extrémní, obec měla stigma lůzy.

Za války se stavěla železniční trať a jí padla za oběť nejstarší sídla. Po válce se kolonka vylidňovala, staří vymírali a noví se nestěhovali. V padesátých letech se místní dočkali vodovodu a kanalizace. V 80. letech tu bylo jen pět slušně opravených obydlí. Vše ostatní bylo opuštěné, přestavěné na garáže a chaty, ponechané osudu. Uvažovalo se o zbourání. Po roce 2000 byly některé domečky necitlivě přebudovány, což pokračuje dodnes. Dnes je tu asi 25 obývaných domů. Původní stav respektuje pouze 5 sídel. Kdybyste tam zavítali, tak jsou to čísla 40, 72, 75, 89 a 94. Poslední z nich, tedy Písečník 94, představuje duchovní střed osady. Koupila ho ekologická organizace, dobrovolníci citlivě opravili a zpřístupnili. Nabízí programy zaměřené na zdravý a šetrný životní styl, prodává starší knihy i užitečné předměty, opatruje bylinkovou zahrádku.

Možná budoucím centrem návštěv bude kavárna Mitte, ne tak dávno přebudovaná z krajního domečku číslo 15a. V osmdesátých letech se Písečník stal populárním jinak. Po Brně se rozšířila fáma, že brněnská voda není dobrá (to byla pravda, protože ji brali ze Svratky), že dobrá březovská voda je na severu města, tedy na Lesné. A jediný veřejný stojan na vodu stál právě před domkem 15a. Táhly sem davy s kanystry, demižony, u hydrantu stála vždy fronta. I já jsem tu párkrát nabíral vodu pro děti, tato měla být kojenecká. Stojan už tu dávno není.

Kolonii Olší (bod 6) najdete na západní straně Maloměřic, na levém břehu Svitavy naproti Cacovickému ostrovu. Vznikla na začátku třicátých let 20. století a v roce 1933 dostala jméno podle ulice Kolonie u olší. Byla stavěna podle plánu, tvoří ji dvě rovnoběžné ulice, každá má domy jen z jedné strany. Mezi nimi jako příčky žebříku je několik průchodů. Někde projede auto, jinde jen kočárek. Parcely byly široké jen 4 metry, hluboké asi 10 metrů, vždy několik domů mělo společný suchý záchod. Dlouho tu chyběla kanalizace a vše teklo do řeky. Zajímavé je číslování domů, tvoří čtyři slepence, jak jsou domky rozděleny průchody. Nyní je v kolonii asi 40 domů, většina je přestavěna, často zdvižena do patra.

Na východě Brna, blízko Slatiny, se mezi dopravními stavbami tísní ulice Černovičky, (bod 7) dříve Kolonie u Kostiválny. Je poměrně velká a vcelku málo známá. Dnes ji obklopují silnice. Od severu dálniční přivaděč Ostravská, od jihu strmá stráň a nad ní výpadovka Olomoucká, od východu ulice Bělohorská na vysokém náspu a na západě vede železniční vlečka do spalovny. Původně se v těchto místech rozkládal písečný lom s prudkými stěnami. Bylo to daleko za městem, vzdáleno lidským sídlům. V severní části lomu stála Kostiválna, tedy továrna na spodium – kostní uhlí, užívané k rafinaci cukru. Dělo se to suchou destilací kostí, paznehtů a dalších zbytků, kolem to hrozně smrdělo.

V lomu tábořili Cikáni, když přijeli se svými vozy k městu, protože do města vjíždět nesměli. V 80. letech 19. století se v lomu trvale usadily dvě romské rodiny Danielů s mnoha potomky, později přibývaly další cikánské rodiny. Zaparkovaly svůj vůz a obestavěly ho dřevem, plechem z barelů, cihlami z bouraček. Živelná zástavba se rozrůstala, v roce 1930 tu stálo 25 obydlí se 103 obyvateli. Primitivní továrna skončila provoz na konci 30. let kvůli neustálým stížnostem. Stávala v místech, kudy vede dálniční přivaděč. Místo ní stojí o kus dál brněnská spalovna s komínem, který je vidět odevšad. Na konci 30. let stálo 65 domků, to bylo maximum. Pohroma na zdejší Cikány přišla za Protektorátu. Na jaře 1943 byla kolonie obklíčena Němci a všichni Cikáni, muži, ženy, děti, 155 lidí, byli násilím odvlečeni zprvu na jatka na Masné a pak do koncentračního tábora Auschwitz–Birkenau. Po válce se vrátili jen jednotlivci. Uprostřed osady jsou položeny dva kameny zmizelých – stolpersteiny – Janovi a Amálii Danielovým.

Zpočátku byly domy bez elektřiny, vodovod do veřejných stojanů se zavedl ve 30. letech, vodovodní přípojky se řeší dodnes. Kanalizace existuje od roku 1983. Při budování dálničního přivaděče bylo zbouráno asi 10 domků části Ve zmole a zmola byla zasypána. Nyní má kolonie 55 domků ve dvou částech rozdělených silnicí. Část domů je přestavěna do výšky. Část východní, tedy horní, má podobu ležatého písmene V a je nejbizarnějším brněnským bydlením. Obě větve končí ve svahu. Západní část má podobu obráceného R a byla stavěna asi později. Obě uličky respektují uliční čáru.

Na Černovičky navazuje kolonie Podstránská, (bod 8) zvaná též Džungla. Jméno má podle Stránské skály, pod kterou leží. Tyto dvě kolonky odděluje od sebe dálniční přivaděč, naštěstí s podjezdem. Podstránská vznikla ve dvacátých letech, ve třicátých tu bydlelo mnoho nezaměstnaných. Měla plán zástavby, dvě rovnoběžné ulice dodržují uliční čáru. Od severozápadu omezuje osadu trať tramvaje, od jihovýchodu zase svah Stránské skály. V roce 1933 stálo v kolonce 62 domků, dnes se bydlí ve 130 chaloupkách, všechny jsou opravené, některé přestavěné a zvednuté o patro.

Jako poslední jsem ponechal pro mě nejsympatičtější kolonii, málo známou a nenavštěvovanou Slatinku. Kolonie Slatinka (bod 9) působí jako ostrov mezi průmyslovými areály a dopravními stavbami. Najdete ji na jih od Slatiny směrem k tuřanskému letišti. Je jedna z nejstarších. V roce 1732 se majitel líšeňského panství rytíř Jan z Frienfelsu rozhodl dát postavit na tomto místě barokní kostelík zasvěcený Panně Marii Bolestné. Pojmenovali ho vznešeně Stella Aurea, tedy Zlatá hvězda. Brzy se o něm začaly šířit pověsti o zázračných uzdraveních a kostel se stal poutním. Kolem něj bylo postaveno několik domků a také panská hospoda. Ale kostel byl při josefinských reformách roku 1784 zbourán a jeho podoba není známá. Domky zůstaly a staly se základem kolonie. Jejich počet se v 19. století zvýšil, bydleli v nich lomaři, kteří těžili vápenec na blízkých Švédských šancích. Počet chaloupek stoupl na 20. Roku 1911 byla na základech kostela postavena novogotická kaple z režného zdiva. Byla opravena při stém výročí trvání.

Osada v polích byla postupně oddělována od okolního světa. Na severovýchodě se roku 1877 stavěla vlárská dráha. Na jihu se budovalo od 50. let tuřanské letiště, v osmdesátých letech přibyla hlučná dálnice od jihozápadu. Jediný přijezd do osady je přes koleje trati na Slavkov. U přejezdu je pomníček dvou mladých žen ze Slatinky, jejichž auto tady zachytil vlak. Kolonii tvoří soubor 24 domků v jediné ulici, zachovávající až na tři výjimky původní tvary i půdorys. Za každým domem je zahrada. Ulice dlážděná kočičími hlavami končí v polích, za kterými startují letadla. Střed obce tvoří malé prostranství před kaplí s nezbytným hydrantem. Byl by tu nebeský klid, nebýt dálnice, vlaků a letadel.

Ještě zbývá krátké pojednání o zaniklých koloniích. Nezbylo po nich vůbec nic. V následující mapce je najdete označené body 1 až 10, řazené podle letopočtu, kdy zmizely z tohoto světa.
Už ve 40. letech 20. století zanikla Planýrka (bod 1) v ulici Na rybníčku. Patřila k nejubožejším a městská rada to odmítla tolerovat. Stála na místě pozdějšího zimního stadionu. Kolonie na Polní (bod 2) stávala v místě bývalého řečiště neregulované Svratky. Kolonie Nový hřbitov (bod 3) z dřevěných baráků stála u dnešní Janouškovy ulice v Černých Polích. Obě zanikly po válce. V té době byla likvidována i Vagónka (bod 4) na Nezamyslově ulici, postavená z vyřazených vagonů. Kolem roku 1955 zaniká nejstarší kolonka v Rakouské říši, Šmálka (bod 5), později zvaná Mezírka a Červená ulička. Dal ji postavit v roce 1780 podnikatel Köffiller pro své textiláky. Stála na Lidické, na místě hotelu Passage. Dajnohy (bod 6) v Králově Poli na Dalimilově ulici skončily s výstavbou sídliště. Kolonie Úlehla (bod 7) stála před řečkovickým hřbitovem. Zaniká koncem šedesátek s výstavbou sídliště Řečkovice. Kolonie Kamčatka (bod 8) zavazela rozvoji Lesné, zbourána v 60. letech. Kolonie Hamburk (bod 9) byla postavena za války pro zaměstnance fy Bosch, kteří vyráběli v Líšeňce motory do letadel. Stála na místě ulice Mutěnické, zbourána v 80. letech při stavbě sídliště Vinohrady. Pardálov (bod 10) též Pod kopcem v dnešní ulici Kohoutově byl likvidován nadvakrát. Horní část v roce 1976 při úpravách ulice Provazníkova, v říjnu 2019 zbouráno posledních 10 domků při stavbě estakády nad Židenicemi.

Končí se dvaadvacáté vánoční vyprávění. Tištěné na barevném papíru ho dostali ti, kteří přišli na tradiční štědrodenní vycházku k Vranovským jesličkám. Doufám, že i vy jste se dozvěděli něco nového. Snad někoho toto čtení vyprovokuje k návštěvě popisovaných míst, kde o návštěvníka nezavadíte – to vám zaručuji.

Psáno v Bohunicích o adventu 2024

Další obrázky z kolonií najdete ZDE , na serveru RAJČE.