Pomníčky
Rozdělení pomníků do skupin je jen orientační, některé památky by mohly patřit do více oddílů. Hranice, co je a co už není pomníček, je tenká. Rozhoduje hlavně, zda má jméno nebo alespoň datum, historie, podoba. Některé skupiny pomníků (letecké tragédie, napoleonské, lichtenštejnské) jsou na jiných webových stránkách zpracovány důkladněji, než tady. Uvádím je v odkazech. Vysvětlení zkratek: S J V Z = světové strany, VSV = východoseverovýchod. Značka u jména pomníčku v abecedním seznamu označuje rozsáhlejší text.
Nahoru
ABC
Pomník Rakvické tragédie
| Druh: | Ostatní neštěstí |
| Okres: | Břeclav |
| Obec: | Nové Mlýny |
| Jméno: | Tragédie - Rakvice |
| Kde se nachází? | Pomník stojí 300 metrů Z od návsi Nových Mlýnů, na konci zbytku staré silnice na břehu Dyje. Dříve tu býval most a ještě dříve přívoz, na kterém se tragédie odehrála. Nedaleko je nový most přes řeku a hráz Novomlýnské nádrže. Pamatuji, že na začátku 60. let stál pomník zašlý a zarostlý keři vedle silnice. |
| Kdy vznikl? | 1938 |
| Popis: | Na kamenném hranolu je rozměrná světlá deska s textem a jmény zahynulých dětí. Pomník je 1,7 metru vysoký, obnovený v roce 2019 a pečlivě udržovaný. |
| Nápis: | NA PAMÁTKU DĚTEM ZAHYNUVŠÍM // NA ŠKOLNÍM VÝLETĚ PŘI NEŠTĚSTÍ NA DYJI // DNE 26. KVĚTNA 1936 // POSTAVIL T. G. MASARYK // … následuje 31 jmen zahynulých dětí. |
| Poznámka: | V úterý 26. května 1936 se 95 dětí v doprovodu tří učitelů, osmi kočích s povozy a několika rodičů vypravilo od školy v Rakvicích na školní výlet na Pálavu. Vyrazili brzy ráno a v 7.30 přijížděly první vozy k přívozu přes Dyji u Nových Mlýnů. Neregulovaná, 45 metrů široká řeka měla po bouřkách o jeden a půl metru zvýšený stav vody. Temný proud vody budil v dětech obavy a tak se na prám nijak nehrnuly. S prvním povozem přeplulo 7 dětí, se druhým 15 dětí bez problémů. Mezitím dorazily k přívozu i ostatní vozy. Děti si dodaly odvahy a na třetí jízdu přes řeku se jich natlačilo na pramici 52 a prám přetížily. S nimi tam byl i učitel Horanský, povozník se ženou, kočí s povozem a dva další kočí pomáhali, jeden držel neklidné koně, druhý pomáhal tahat lano. Jedenáct let stará dřevěná pramice byla 12 metrů dlouhá a 3,5 metru široká. Nikdy neprošla žádnými opravami a byla ve špatném stavu, dřevo bylo vyhnilé a spáry ucpané hadry, které propuštěly dovnitř vodu. Loď byla pomocí dvou trámů s vodícími tyčemi napojena na ocelové lano nad vodou. Přes řeku se dostávala taháním za lano. Při odjezdu se dvěma hochům zdálo plavidlo nespolehlivé a na poslední chvíli vyskočili do mělké vody a asi si tím skokem zachránili život. Jak byli koně nepokojní, děti se jich bály a tlačily se na záď plavidla. Došlo k přetížení zádi, voda na dně se hrnula dozadu, což situaci ještě zhoršilo tak, že se voda přelila přes zadní boky. To už byl prám uprostřed řeky, která tu byla hluboká pět metrů. Zteřelé bočnice povolily a loď se rozpadla. Během pěti vteřin se všichni ocitli ve vodě. Většina dětí neuměla plavat a rychlý proud je nesl ke splavu, který byl od přívozu vzdálen 120 metrů. Učitel a 4 děti, kteří byli na přídi lodi, se zachytili vodícího lana a dokázali se po něm dostat k břehu. Druhý učitel s kočím na břehu odvázali loďku a pluli zachraňovat. Vytáhli do loďky asi deset dětí, ale proud loďku snesl do jezu, kde se převrátila a pod jezem se jí dokázali chytit jen někteří. Dívenky nadnášely škrobené sukně a jako balóny pluly po hladině k jezu. Celý příšerný výjev netrval ani tři minuty. Dětské hlavičky postupně mizely pod vodou. Na břehu se odehrávaly srdceryvné scény. Před očima matek se topily děti a ony jim neuměly pomoci. Kdo mohl, pomáhal tahat děti na břeh, ale ne vždy se to podařilo. Zachránilo se 21 dětí. Zahynulo 31 dětí, 22 děvčat a 9 kluků, všichni ve věku 10 - 12 let. Jediná oběť z dospělých byl kočí Beleš (25 let). Poté, co vytáhl na břeh několik dětí, chtěl zachránit i spřežení tím, že přeřeže postraňky a topící se kůň ho kopl do hlavy. Přijeli četníci, hasiči, lékař z Břeclavi, oddíl ženistů postavil pontonový most, níže na řece natáhli sítě, hledali v korytě celý den a celou noc za svitu reflektorů. Policie poprvé v historii nasadila potápěče. Nikoho živého už nenašli. Mrtvá těla se nacházela v dalších dnech daleko po proudu. V Rakvicích uspořádali tři hromadné pohřby, tak jak byly oběti nalézány. Následné vyšetřování odhalilo tři příčiny nehody: dezolátní stav pramice, vysoký stav vody a nerovnoměrné zatížení lodice, která se v minulosti už dvakrát potopila. Soud určil dva viníky. Převozníka, který se o loď špatně staral a majitele prámu, bohatého mlynáře, který dal do provozu tak nebezpečné plavidlo. Převozník Schuster(53 let) dostal nepodmíněný trest 10 měsíců a do soudního procesu vstoupila politika. Mlynář Vaverka byl vlivným členem agrární strany a soud se spokojil s podmíněným trestem. Tři učitelé byli osvobozeni soudem druhé instance. Ale veřejné mínění bylo proti nim zaujaté, pokládalo je za viníky. Byli přeloženi a ze vsi se museli vystěhovat. Tragický byl osud nadučitele Bohumila Horanského (1895 - 1977). Vlastenec, legionář, duše kulturního dění na vsi, znal se osobně s Masarykem. Z oblíbené osobnosti se přes noc stal obecní nepřítel. Psychicky se po tragédii zhroutil. I když měl manželku z Rakvic, musel se odstěhovat. Zdrcený učitel už nikdy Rakvice nenavštívil. V září 2017, jako akt smíření, byla urna s jeho popelem uložena na rakvický hřbitov, mezi jeho žáky, kteří tam jsou pohromadě pochováni. Událost měla vliv na celý stát. Konaly se sbírky, ale ty životy nevrátily. Školský úřad okamžitě zakázal všechny školní výlety a tento zákaz trval až do války. Na neštěstí se nezapomíná dodnes, i když očití svědci události jsou po smrti. V roce 2000 začal režisér ostravské televize Miroslav Kačor natáčet televizní seriál Osudové okamžiky, věnující se nejtragičtějším neštěstím v Československu. Rakvická tragédie přišla na řadu mezi prvními a zachytila svědectví mnoha pamětníků. V posledních letech byl opraven pomník, restaurovány hroby obětí, uložena urna učitele Horanského. I já mám osobní vzpomínku na výlet na Pálavu v květnu 1961, kdy nás jiný, menší přívoz mezi Šakvicemi a Pavlovem převážel přes vzedmutou Dyji. Vedoucí, jsa pamětníkem události, nám o neštěstí vyprávěl a pocity na vodě nebyly nejlepší. A to jsem uměl plavat. Cesta lužními lesy a výstup na Děvín ale vše zaplašily. |
| Galerie: | |
| Odkazy: | Kačor, Miroslav: Osudové okamžiky, 2003 str. 7 - 22. Vajbar, Miroslav : Školní výlet 1936, 2014. |
| Naposled editováno: | 11.11.2021 |
