Pomníčky
Rozdělení pomníků do skupin je jen orientační, některé památky by mohly patřit do více oddílů. Hranice, co je a co už není pomníček, je tenká. Rozhoduje hlavně, zda má jméno nebo alespoň datum, historie, podoba. Některé skupiny pomníků (letecké tragédie, napoleonské, lichtenštejnské) jsou na jiných webových stránkách zpracovány důkladněji, než tady. Uvádím je v odkazech. Vysvětlení zkratek: S J V Z = světové strany, VSV = východoseverovýchod. Značka u jména pomníčku v abecedním seznamu označuje rozsáhlejší text.
Nahoru
ABC
Památka Jaroslava Bártíka u Spirálky
| Druh: | Jeskyňářské a horolezecké |
| Okres: | Brno-město |
| Obec: | Holštejn |
| Jméno: | Bártík - jeskyňář |
| Kde se nachází? | V Ostrovském žlebu, na J od osady Holštejn. 100 metrů od silnice z Ostrova do Lipovce je na Z straně žlebu pytlovité údolíčko, obklopené skálami ze tří stran. V něm leží Bártíkův závrt. Na jeho začátku je vyskružený vstup do jeskyně Spirálka. Od Spirálky vede neznatelná pěšinka k závrtu. Asi po stu krocích dojde ke skalní stěně a na ní je umístěna deska. Nedaleko vede pěšina s červenou značkou. |
| Kdy vznikl? | po roce 1972 |
| Popis: | Na skále otočené k S je zahnědlá pamětní deska ze světlého kamene, dlouhá 0,5 metru. Na ní je špatně čitelný nápis. Ponuré místo. |
| Nápis: | JAROSLAV BÁRTÍK // * 11. 7. 1949 + 1. 8. 1972 |
| Poznámka: | Rodina nahlásila zmizení jeskyňáře Bártíka z Plánivské speleologické skupiny, policie ho prohlásila za nezvěstného a začala po něm pátrat. Protože se vědělo, že bádal v jeskyních, požádala o spolupráci speleology, aby prozkoumali jeskyně Piková dáma a Spirálka. Nenalezli nikoho. Po čtrnácti dnech našel náhodný houbař mrtvé tělo visící v závrtu, který později dostal jméno po Bártíkovi. Byla to sebevražda. |
| Galerie: | |
| Odkazy: | |
| Naposled editováno: | 23.10.2023 |
Deska Jaromíra Brauna ve Sloupských jeskyních
| Druh: | Jeskyňářské a horolezecké |
| Okres: | Blansko |
| Obec: | Sloup |
| Jméno: | Braun - střelmistr |
| Kde se nachází? | Na konci Sloupských jeskyní a na začátku umělého průrazu do jeskyně Kůlna. |
| Kdy vznikl? | po roce 1997. |
| Popis: | Bílá obdélníková deska je připevněna ke skalní stěně. Na desce je nápis a oválná fotografie vousatého muže. |
| Nápis: | JAROMÍR // BRAUN // * 1. 5. 1951 // + 23. 7. 1997 // ZDE TRAGICKY ZAHYNUL // PŘI ODSTŘELU ŠTOLY. |
| Poznámka: | Měl to být poslední odstřel na této prorážce. Školený střelmistr zřejmě vešel do štoly příliš brzy a kamení ho zasypalo. Braun byl zkušený jeskyňář, byl předsedou základní organizace speleologů v Bozkově. Poloha desky v mapě je pod zemí. |
| Galerie: | |
| Odkazy: | |
| Naposled editováno: | 25.10.2023 |
Dolní můstek na Macoše
| Druh: | Jeskyňářské a horolezecké |
| Okres: | Blansko |
| Obec: | Vilémovice |
| Jméno: | Dolní můstek |
| Kde se nachází? | Nad SZ částí propasti Macocha je ve výši 92 metrů nade dnem propasti vyhlídková plošina, obklopená kamennými opěrnými zdmi. Po schodišti sem vede odbočka žluté značky. Místo velmi navštěvované, zvláště v létě je tu stále plno. |
| Kdy vznikl? | Dolní můstek zbudoval roku 1899 Klub českých turistů. Bez podstatných úprav sloužil do roku 2000. Z bezpečnostních důvodů byl pak zrekonstruován a otevřen na podzim roku 2001. Součástí rekonstrukce bylo i umístění části původního zábradlí na zadní kamennou stěnu. |
| Popis: | Na zadní zdi můstku je instalována dvoumetrová část původního ocelového zábradlí s obloukem vstupu na balkónek. Zábradlí je z páskového železa secesně zakrouceného, v horní části jsou písmena K. C. T. z oceli. Mezi zábradlím zůstala původní 0,7 metru dlouhá kovová deska s textem. |
| Nápis: | POSTAVENO NÁKLADEM BRNĚNSKÉHO ODBORU // KLUBU ČESKÝCH TURISTŮ // 1899 |
| Poznámka: | Náklad na zbudování v roce 1899 činil 800 zlatých. Náklady na nové zábradlí a opravy zdí v roce 2001 činily půl milionu Kč. Kovový oblouk v originálním zábradlí vedl na vzdušný balkónek zhruba metr krát metr, odkud byl nejlepší výhled do propasti a na stěnu Macochy. V jeho podlaze přežívala kovová padací dvířka, spolehlivě zajištěná. Do dvířek ústil od roku 1913 ocelový žebřík, sahající na dno propasti. Žebř dal zbudovat Karel Absolon a byl to tehdy jediný přístup do propasti. Byl dlouhý 114 metrů a v jednom místě byl podepřen. Ovšem v roce 1914 se podařilo prokopat průchod z Punkevních jeskyní, tedy se vstup po žebříku používal méně. Musel to být adrenalinový zážitek. Popisuje ho spisovatelka Marie Podešvová (1901-1994) v knize memoárů Když slunce září. Známý brněnský sportovec a jeskyňář Karel Tunal Divíšek (1902-1956) ji pozval na prohlídku jeskyní. Ven z Macochy lezli po žebříku. Nahoře se ukázalo, že padací dvířka jsou zamčená. Tunal přelezl zábradlí, kamenem urazil zámek, dvířka otevřel a mladou dívku vysvobodil. Žebřík byl demontován v roce 1933. |
| Galerie: | |
| Odkazy: | |
| Naposled editováno: | 02.01.2022 |
Dvě historické desky v Býčí skále
| Druh: | Jeskyňářské a horolezecké |
| Okres: | Blansko |
| Obec: | Habrůvka |
| Jméno: | František II., císař |
| Kde se nachází? | V jeskyni Býčí skála v Josefovském údolí a tehdy nejzazším konci jeskyně před Šenkovým sifonem, asi 300 m od vchodu. |
| Kdy vznikl? | po roce 1801 a v roce 1804 |
| Popis: | Na ohlazené skalní stěně je knížecí erb a v něm německý text, uvádějící, že lichtenštejnský kníže Alois Josef navštívil tato místa v letech 1792, 1797 a 1801. Naproti je druhá deska psaná latinsky o přítomnosti Františka II., císaře rakouského, a jeho manželky císařovny Marie Terezie. |
| Nápis: | viz odkazy |
| Poznámka: | Jeskyně bývá přístupná veřejnosti jedenkrát ročně v červnu. Císař rakouský František II. (1768 - 1835) vládl Rakousku v letech 1792 - 1835 ,jeho manželkou byla Marie Tereza Neapolsko-sicilská (1772 - 1807). Oba byli vnuci Marie Terezie, bratranec si vzal sestřenici. |
| Galerie: | |
| Odkazy: | Jiří Truhlář: Památníky adamovských lesů, 2003, str. 152-154 |
| Naposled editováno: | 19.12.2020 |
Památka Miloše Gregory na Holštejně
| Druh: | Jeskyňářské a horolezecké |
| Okres: | Blansko |
| Obec: | Holštejn |
| Jméno: | Gregora, Miloš |
| Kde se nachází? | Na skále pod zříceninou hradu Holštejna, na Z od vchodu do jeskyně Hladomorny. |
| Kdy vznikl? | po roce 1973 |
| Popis: | Leštěná deska z tmavé žuly je hřeby připevněna ke skále. |
| Nápis: | ZDE TRAGICKY ZAHYNUL // DNE 25. 3. 1973 // NÁŠ KAMARÁD // MILOŠ GREGORA |
| Poznámka: | O neštěstí jsem nic nevypátral. |
| Galerie: | |
| Odkazy: | |
| Naposled editováno: | 24.10.2023 |
Horní můstek na Macoše
| Druh: | Jeskyňářské a horolezecké |
| Okres: | Blansko |
| Obec: | Vilémovice |
| Jméno: | Horní můstek |
| Kde se nachází? | Vyhlídka se nachází na nejvyšším místě skalní stěny propasti Macocha, poblíž chaty na Macoše. Všeobecně známé a velmi navštěvované místo. Vypíná se 138,5 metru nad hladinou Dolního jezírka. Celková hloubka propasti je ale větší, je nutno započítat i hloubku jezírka, ze které je známo 50 metrů. |
| Kdy vznikl? | Do roku 1820 se dalo do propasti nahlédnout jen vleže z plochého kamene na místě Horního můstku. Toho roku dal kníže Lichtenštejn zřídit dřevěný altán na hraně skály. Po šedesáti letech se dřevěná stavba údajně při bouři zřítila do propasti. Nové úpravy místa se ujala brněnská sekce Rakouského klubu turistů a 1. října 1882 tu otevřela vyhlídkovou plošinu, která v podstatě přečkala do dnešních dnů. Padlo na ni 2500 kilogramů železa z blanenských železáren. Zpočátku se nazývala Ripka Warte, na počest Adolfa Ripky (1812 - 1884), brněnského průmyslníka, politika, mecenáše a nadšeného turisty. V červnu 2007 byla vyhlídka důkladně opravena za 400 tisíc Kč. |
| Popis: | Ocelová plošina rozměrů 2 x 5 metrů je vysunuta na krakorcích nad propast tak, aby z ní bylo možno dohlédnout na dno Macochy. Je ohraničena ze tří stran vysokým kovovým zábradlím. Vedle stojí dřevěný sloupek s nápisem a několik vlastivědných tabulí. |
| Nápis: | Na dřevěném sloupku: Macocha // Horní můstek . |
| Poznámka: | Tento turistický objekt se poněkud vymyká pojmu pomníček, přesto si myslím, že sem patří nebo že by tu pomník stát měl. A sice stovkám sebevrahů, kteří se v minulosti vrhli z tohoto místa do hlubiny. (Zatím visí na blízkém stromě obrázek Bohorodičky.) První oběť známá jménem byl brněnský úředník Josef Pfaunder (+ 1829). Hrabě Salm dal tehdy spustit do propasti horníky, ti tělo pochovali nad Dolním jezírkem a na hrob umístili kříž. Známou obětí byl i rakouský alpinista Hynek Pulcher. Roku 1904 se rozhodl sestoupit na dno z Dolního můstku. Neuvědomil si, že propast má tvar přesýpacích hodin, což shora není vidět a z převisu se zřítil do Macochy. Nešťastnou obětí z října 1981 je student architektury a katolický aktivista Pavel Švanda, po osmi dnech záhadné nepřítomnosti byl nalezen mrtev na dně propasti. Nebyla to sebevražda, ale vražda. Pavel Švanda byl prasynovec patera Tomáše Špidlíka, pozdějšího kardinála ve Vatikánu. V létě 1981 mu STB umožnila navštívit Řím a setkat se se svým strýcem. A po návratu asi žádali protislužbu. Vyšetřování o deset let později nikam nevedlo, potrestán nebyl nikdo. Švanda má pamětní desku na fakultě architektury na Poříčí. Každoročně přibývá na tomto místě 1 - 4 úmrtí sebevraždou, těla nešťastníků se tříští o Kámen sebevrahů na dně Macochy. Pod něj instalovala správa jeskyní zábrany, které brání sklouznutí těla do Dolního jezírka. Stěna pod Horním můstkem patří k obtížným horolezeckým terénům u nás. Poprve ji vylezli v roce 1944 tehdy sedmnáctiletý Franta Plšek se spolulezcem Vlkem, Plšek si po čtyřiceti letech výstup zopakoval. Dnes je ve stěnách Macochy na 30 cest nejvyšší obtížnosti. |
| Galerie: | |
| Odkazy: | |
| Naposled editováno: | 21.04.2022 |
Deska Lichtenštejnů v jeskyni Výpustek
| Druh: | Lichtenštejnské, Jeskyňářské a horolezecké |
| Okres: | Blansko |
| Obec: | Březina |
| Jméno: | Jan II - Výpustek |
| Kde se nachází? | Deska je umístěna na skalní stěně pod stropem jeskyně Výpustek v rozsáhlém dómu nedaleko dnešního východu. |
| Kdy vznikl? | 1883. |
| Popis: | Bílá plechová deska s nápisem je poněkud zašlá. |
| Nápis: | AM 3. SEPTEMBER 1883. // VURDE DIESE HÖHLE // VON SR. DURCHLAUCHT // DEM REGIERENDEN // FÜRSTEN JOHANN // VON UND ZU // LIECHTENSTEIN // PERSÖNLICH BESUCHT. Přeloženo: 3. září 1883 tuto jeskyni osobně navštívil Jeho Jasnost vládnoucí kníže Jan z Lichtenštejna. |
| Poznámka: | Kníže Jan II z Lichtenštejna (1840 - 1929) se stal v 18 letech panovníkem Lichtenštejnského knížectví a ujal se vlády nad rodovým panstvím, které bylo rozloženo kolem Brna (Křtiny, Pozořice, Bučovice, Ždánice), na Moravě, v Čechách, Rakousku a Lichtenštejnsku. Byl velmi vzdělaný, vládl čtyřmi jazyky včetně češtiny. Byl znám dobročinností a mecenášstvím vědy a umění. Nikdy se neoženil a zemřel bez potomků. Ke 40. výročí vládnutí mu lesní personál v každém jeho polesí zbudoval památník. Po první světové válce orientoval svůj stát na Švýcarsko. Kníže vládl celkem 71 let, tuto jeskyni navštívil jako třiačtyřicetiletý. Jan II zemřel ve valtickém zámku a byl uložen do rodinné hrobky na Vranově. Jeskyně Výpustek patří k veřejně přístupným jeskyním, vstup s průvodcem je možný celoročně. |
| Galerie: | |
| Odkazy: | Truhlář,Jiří: Památníky adamovských lesů, 2003, s.154 |
| Naposled editováno: | 16.01.2025 |
Památka trampa Josefa Kudláčka
| Druh: | Jeskyňářské a horolezecké, Zaniklé |
| Okres: | Blansko |
| Obec: | Habrůvka |
| Jméno: | Kudláček, Josef |
| Kde se nachází? | V Josefovském údolí, u vchodu do Býčí skály stojí statný javor. Na něm bývala přibitá tabulka a pod stromem primitivní mohylka. |
| Kdy vznikl? | Po skončení 2. světové války. Tabulka zmizela někdy na začátku 21. století. |
| Popis: | Dřevěná tabulka z prkna s vypáleným nápisem byla vysoká 0,4 metru. V devadesátých letech značně omšelá, těžko čitelná. Pod stromem byla vyskládána z kamenů prostá mohylka a v ní vnořen primitivní dřevěný křížek. |
| Nápis: | Zde tragicky zahynul Josef Kudláček * 14. 3. 1927 + 16. 4. 1944 |
| Poznámka: | Kudláček lezl se Zdeňkem Lajfcem Laiferem skalní stěnou Býčí skály. Lezli na Svantovítovu věž, tehdy jí tak říkali. Kudláček spadl a s ním i lano a Lajfec zůstal ve stěně v šoku a bez lana. Zachraňovali ho trampové z osady Komáři, ke kterým patřil. Tehdy se trampové, horolezci a jeskyňáři od sebe příliš nelišili, všichni sdíleli společný prostor skal a jeskyní. Dělili se spíše podle národnosti. Jeden čas se uvažovalo (uvažuje?) o obnovení desky. |
| Galerie: | |
| Odkazy: | |
| Naposled editováno: | 02.01.2022 |
Památka Kateřiny Kyslingové na Hřebenáči
| Druh: | Jeskyňářské a horolezecké |
| Okres: | Blansko |
| Obec: | Sloup |
| Jméno: | Kyslingová - horolezkyně |
| Kde se nachází? | V jižní stěně Hřebenáče u Sloupu vede po hraně horolezecká cesta zvaná Roh. Pod ní je bílá deska. |
| Kdy vznikl? | po roce 1994 |
| Popis: | Obdélníková mramorová deska s nápisem je většinou ozdobená umělými květinami. |
| Nápis: | KATEŘINA // KYSLINGOVÁ // * 14. 12. 1975 // + 17. 6. 1994 |
| Poznámka: | Hřebenáč je osamělé skalisko u vchodu do Sloupsko-šošůvských jeskyní. Jeho výška je zhruba 20 metrů, obvod dole činí 76 metrů. Roku 1756 byla na nejvyšší bod umístěna socha svatého a skalisku se začalo říkat Skála svatého Šimona Stylose. Ze sochy se dochoval jen podstavec. Vedle něj stojí litinový kříž. Devatenáctiletá horolezkyně Kateřina Kyslingová se zřítila z cesty Roh klas. 5 a zahynula. Cesta patří k nejstarším a relativně lehčím. Poprvé byla zdolána horolezci v roce 1942. Do roku 1945 vedlo na plošinu Hřebenáče jen 6 cest nejlehčími směry, do roku 1960 přibyly další dvě. Nejlehčí je Normálka, klas. 4, kterou se nahoru lezlo od nepaměti. Dochoval se latinský zápis ze 17. století, že místní výrostci lezou za odměnu na skálu. V současnosti vede na skálu sedmdesátka horolezeckých cest nebo variant. Skála je pevná a lézt se tu smí celý rok. Pod Hřebenáčem je ze tří stran systém propadání Sloupského potoka. Za nízkého vodního stavu voda stačí odtékat do ponoru ve Starých skalách a pokračuje do Amatérské jeskyně. Je-li vody více, začne se propadat v několika hltačích pod Hřebenáčem a kolem skály se tvoří jezírka. Při ještě větším přívalu vod se utvoří jezero dosahující až k silnici a vzácně (naposled v roce 2005) překoná voda rozvodí a začne odtékat do Pustého žlebu. To už mají vodu i v budově pokladny před jeskyněmi. |
| Galerie: | |
| Odkazy: | |
| Naposled editováno: | 26.10.2023 |
Pamětní deska zahynulým jeskyňářům
| Druh: | Jeskyňářské a horolezecké |
| Okres: | Blansko |
| Obec: | Holštejn |
| Jméno: | Památka jeskyňářům |
| Kde se nachází? | V Ostrovském žlebu, asi 1 km JJZ od středu Holštejna je naproti jeskyni Michalka slepé údolíčko se vstupem do jeskyně Třináctka. Vedle něj na skalkách jsou dvě pamětní desky. |
| Kdy vznikl? | kolem roku 2010 |
| Popis: | Do skalní stěny je vsazena leštěná žulová pamětní deska. Pod ní je nerezová police na svíčky. |
| Nápis: | NA PAMÁTKU // VŠEM JESKYŇÁŘŮM |
| Poznámka: | V této oblasti zahynulo při zkoumání jeskyní nejméně osm jeskyňářů. |
| Galerie: | |
| Odkazy: | |
| Naposled editováno: | 02.01.2022 |
Památka jeskyňářů Šimečka a Gregora u Ostrova
| Druh: | Jeskyňářské a horolezecké |
| Okres: | Blansko |
| Obec: | Ostrov u Macochy |
| Jméno: | Šimeček a Gregor |
| Kde se nachází? | U silnice z Ostrova k jeskyni Balcarka, asi 20 metrů od silnice na úpatí svahu. U vyzděného vstupu do jeskyně Nový Lopač. |
| Kdy vznikl? | Po roce 1995 tu byl kámen s deskou Šimečka a vyskružený vstup zajištěný poklopem. V roce 2010 zbudovala jeskyňářská skupina Tartaros nový vstup do jeskyně a Šimečkův kámen byl přemístěn do stráně nad poklop. Gregorův kámen sem byl doplněn po roce 2016. |
| Popis: | Nad zděným svislým vstupem do jeskyně Nový Lopač jsou ve skalce z přírodních kamenů umístěny dvě kamenné desky s nápisy. Starší tmavá a mladší, vzniklá rozříznutím kamene. |
| Nápis: | Na tmavé desce: PŘI OBJEVU NOVÝCH PROSTOR // ZDE 5. ZÁŘÍ 1995 ZAHYNUL // SPELEOPOTÁPĚČ // ING. JAN ŠIMEČEK // Z HRANIC // PŘEDSEDA ZO 6-23 ČSS ARAGONIT Na světlém kamenu: JIŘÍ // GREGOR // * 16. 8. 1952 // + 5. 3. 2016 // ČLEN SKUPINY TARTAROS |
| Poznámka: | Po objevu Amatérské jeskyně a prostupu Jedovnického potoka do Býčí skály zůstává ponorný tok potoka Lopače mezi Ostrovem a Pustým žlebem posledním větším jeskynním systémem v Krasu, který dosud nebyl prostoupen. K jeho objevení se v roce 1986 chystala skupina speleopotápěčů Labyrint, kteří prozkoumali prvních 33 metrů úzkých zabahněných kanálů s nulovou viditelností. Tok až do devadesátých let sloužil pro Ostrov jako kanalizace, pak se dočkal čističky vody. Tři roky nato se skupina Tartaros pokoušela pomocí výbušnin bez úspěchu najít nadzemní cestu. V květnu 1994 se do průzkumu pustil dvaačtyřicetiletý zkušený speleopotápěč Honza Šimeček z Hranického krasu. Postupně prodlužoval prozkoumanou trasu, až na páté ponoření do sifonu dosáhl délky 61 metrů. Délka se měří šňůrou, kterou potápěč rozvinuje a kterou na konci dosaženého úseku upevní. Ponory trvaly zhruba hodinu. V úterý 5. září 1994 se Jan Šimeček pečlivě připravil na 6. ponor a v 15.20 šel pod vodu. Vzal s sebou motyčku, kterou se chystal rozšiřovat úzké průlezy po cestě. Tušil, že není daleko od konce sifonu. Domluva byla, že když se nevynoří do 16.50, půjde zajištující kolega shánět pomoc. To se také stalo, Speleologická záchranná služba v Blansku dostala zprávu v 17.40. Po 18. hodině byli na místě, potápěčům to trvalo trochu déle. Večer začali sestup do jeskyně, hledali celou noc a ve 3 hodiny ráno našli tělo bez známek života zaklíněné v úzkém komínku, v hloubce dva metry. Záchranář ho ale nedokázal vyprostit. Další den přijeli bánští záchranáři z Ostravy, ale ti se ani neponořili, nebezpečí se jim zdálo příliš veliké. Bylo rozhodnuto dostat se k mrtvému shora, vyhloubit šachtu. Radiomaják určil místo a 13.září se začalo s nepřetržitým hloubením šachtice. Podílela se na tom stovka speleologů z celé republiky a vojsko - 19 ženistů z pluku civilní obrany z Bučovic. Nevídaná kolektivní akce. Po 4 metrech v hlíně se studna zanořila do lité skály a ta byla odstřílena. V hloubce 30 metrů pod povrchem se 28.9. objevila dutina s aktivním tokem Lopače, dlouhá 30 metrů a jdoucí opačným směrem. 29. září byla snížena hladina sifonu o 5 metrů a neprůleznými štěrbinami bylo vidět tělo nebohého speleopotápěče. Tunel ústil dva metry od něj. Úzké pukliny byly rozšířeny pneumatickým kladivem a v 16 hodin byl tragicky zesnulý vytažen na povrch. Zanechal po sobě manželku jeskyňářku a dvouletého syna. Vzniklá šachta se používá jako vstup do jeskyně Nový Lopač. Jiří Šedivák Gregor (1952 - 2016) byl rodák z Ostrova. S jeskyňáři skupiny Tartaros začal spolupracovat až v roce 2004 při čerpání Nového Lopače a členem skupiny se stal v roce 2010. Účastnil se všech akcí i expedic do Jihoslovenského krasu. Zemřel na zástavu srdce na dně šachty Nového Lopače, když se vracel z výzkumné výpravy. Bylo mu 64 let. |
| Galerie: | |
| Odkazy: | Speleo, č. 21, 1996, str. 1 - 19 Speleo, č. 68, 2016, str. 59 a 63 - 70 |
| Naposled editováno: | 12.12.2023 |
Vzpomínka na speleopotápěče Šlechtu a Zahradníčka v Cigánském závrtu.
| Druh: | Jeskyňářské a horolezecké |
| Okres: | Blansko |
| Obec: | Ostrov u Macochy |
| Jméno: | Šlechta a Zahradníček |
| Kde se nachází? | Cigánský závrt leží na Ostrovské planině 1500 metrů S od kostela v Ostrově, v listnatém remízku u kóty Simonův vrch (512 m). Třicet kroků od J okraje lesa je skalnatá prohlubeň hluboká asi 8 metrů. V ní je na skále umístěna pamětní deska. Vedle je zbytek betonu po vchodu do závrtu, dnes zaházený kamením. Do vystřílení štoly z Pustého žlebu to byl jediný možný přístup do Amatérské jeskyně. Divoké a ponuré místo. Do Staré Amatérské jeskyně je dnešní vstup jinde, asi 20 kroků vedle v mělké propadlině je vyskružený vchod s bytelným kovovým poklopem, zbudovaný roku 2001. Stávala tu i dřevěná bouda jeskyňářů. Cesta k Cigánskému závrtu nevede, je třeba jít po sečených loukách. |
| Kdy vznikl? | po roce 1972 |
| Popis: | Na skalní stěně otočené k S je zašlá světlá pamětní deska 0,4 x 0,4 metru s nápisem. Někdy bývá ozdobená nebo tu někdo zapálí svíčku. Kdysi tu visívala i karbidová lampa. |
| Nápis: | AMATÉRSKÁ JESKYNĚ // MILAN ŠLECHTA // 26. 10. 1944 + 29. 8. 1970 // ING. MARKO ZAHRADNÍČEK // 23. 11. 1943 + 29. 8. 1970 |
| Poznámka: | Speleopotápěči Milan Šlechta a Marko Zahradníček patřili ke spoluobjevitelům Amatérské jeskyně, kterých bylo nejméně 20, všichni z Plánivské speleologické skupiny. Zvláště Milan Šlechta byl duší skupiny a byl až do tragické smrti jejím dlouholetým předsedou. Skupina Plánivy vznikla v roce 1959, první roky sbírala zkušenosti. Jejím cílem byly objevy podzemí Bílé vody. Prvně to zkoušela v jeskyni Plánivy, ale tudy se k Bílé vodě nemohli dostat. V roce 1964 se Plániváci zaměřili na nadějnější jeskyni 13C, po několika měsících kopání objevili Dóm halucinací a prvních tři sta metrů podzemního toku Bílé vody. Končil v hlubokých sifonech. Při jejich průzkumu zahynul v září 1965 Jiří Šlechta, Milanův bratr. Po této události se dalších výzkumů ujímá profesionální skupina Moravského krasu, která odstřeluje sifony a snaží se silou dostat dále po toku. Zájem Plániváků se obrací k dalším lokalitám, objevují Pikovou dámu, sestoupí do propástky Křížový kluk. Ale nejnadějnější lokalitou pro průnik k podzemní vodě je Cigánský závrt. Nebyli první, ale všichni předchůdci to vzdali po pár metrech kopání. V lednu 1968 začali razit šachtu na dně závrtu a v listopadu se v hloubce 30 metrů začaly objevovat volné prostory. Pokračovali dále v kopání a 18. ledna 1969 osmičlenná skupina sestoupila přes další stupně a devadesátimetrový Dóm překvapení k aktivnímu toku Bílé vody v hloubce 110 metrů. Postupně objevili asi 1,5 kilometru nových chodeb a jeskyni pojmenovali Amatérskou. Později se ukázalo, že profesionálům z 13C chybělo k jejímu objevu pouhých 130 metrů vodní cesty, když už 900 metrů překonali. Dalším objevům po proudu bránil sifon v Odtokové chodbě, dlouhý 8 a hluboký 4 metry, který se podařilo překonat 9. srpna 1969. Speleopotápěči M. Šlechta a Beníšek se poprvé dostali do Nové Amatérky. Pomáhalo jim devítičlenné zajišťovací družstvo. Objevil se svět mnoha kilometrů širokých chodeb, stoletý sen předchozích generací jeskyňářů, ovšem velmi těžce přístupný, jen pro potápěče. Ten bylo třeba prozkoumat. Přes nejrůznější peripetie často způsobené závistí z nových objevů došlo během dalšího roku k několika ponorům, zkoumáním, mapováním a pojmenováním nových prostorů. Výzkum byl provázen nervozitou a uspěchaností. Jeden průzkum v srpnu 1970 byl plánován na 4 dny pro 4 speleopotápěče. K sifonu byl dopraven materiál, zajištěno telefonní spojení se službou nahoře. Nakonec se 29. srpna 1970 za sifon vypravili jen dva speleopotápěči, Šlechta a Zahradníček. Ten den ale do povodí Bílé vody dorazila nebývalá bouře a voda se začala hrnout do Nové Rasovny. Před propadáním vzniklo jezero hluboké prý deset metrů. Jeskyňáři dole byli varováni, ale zpočátku tomu nevěnovali pozornost a když začala voda stoupat, bylo pozdě. Už se nedokázali dostat proti proudu přes sifon zpět. Zatím na povrchu panovala nejistota, telefonní spojení bylo přerušeno. Druhý den se rozběhla obří záchranná akce. Hasiči, báňští záchranáři, potápěči, jeskyňáři, ženisté, policie, do záchrany se zapojilo asi 600 lidí. Hasiči instalovali 41 čerpadel a natáhli kilometry hadic po silnici k Ostrovu, ve snaze odčerpat vodu z Nové Rasovny do povodí potoka Lopače. Ale proti silám přírody to bylo nic. Muselo se počkat, až voda třetí den opadla sama a bylo možno sestoupit do Amatérské jeskyně. Stále žila naděje, že se dva zkušení jeskyňáři uchylili do vyšších nezaplavených prostor v jeskyni. 2. září se za nesmírně obtížných podmínek podařilo potápěčům zajistit přechod přes sifon v Odtokové chodbě a na druhý pokus našla záchranná četa těla Šlechty a Zahradníčka bez známek života v malém komínku asi 80 metrů za sifonem. Byli k sobě připoutáni lanem. Jejich přenesení na povrch trvalo dalších 30 hodin vyčerpávající námahy. Neštěstí mělo těžký dopad na amatérskou speleologii na mnoho let. Další výzkumy byly ukončeny, jeskyně uzavřena, klíče od ní museli Plániváci odevzdat, ukázalo se, že na dlouhých 23 let. Dokonce se jednalo o přejmenování jeskyně. Další exploatace se chopili profesionálové a jedním z prvních činů bylo proražení stometrové štoly do Nové amatérské jeskyně z Pustého žlebu v roce 1973. |
| Galerie: | |
| Odkazy: | Kol.: Amatérská jeskyně, 2000, 232 str. |
| Naposled editováno: | 27.10.2023 |
Památka Jiřího Šlechty
| Druh: | Jeskyňářské a horolezecké |
| Okres: | Blansko |
| Obec: | Holštejn |
| Jméno: | Šlechta, Jiří |
| Kde se nachází? | V Ostrovském žlebu, asi 1 km JJZ od středu Holštejna je naproti jeskyni Michalka slepé údolíčko se vstupem do jeskyně Třináctka. Vedle něj na skalkách jsou dvě pamětní desky. |
| Kdy vznikl? | po roce 1965 |
| Popis: | Světlá leštěná obdélníková deska je široká asi 0,4 metru a je připevněna kovovými šrouby ke skále. Kdysi dávno bývala pod deskou i karbidová lampa. |
| Nápis: | 13C // JIŘÍ ŠLECHTA // * 15. 4. 1943 + 5. 9. 1965 |
| Poznámka: | Člen Plánivské skupiny jeskyňářů Jiří Šlechta zahynul při potápěčském průzkumu koncového sifonu jeskyně 13C. Vyskružený vstup do jeskyně je nedaleko desky. Údajně při podplavávání sifonu se udeřil do hlavy, ztratil vědomí a utopil se. Jeho bratr, Milan Šlechta (1944-1970), zahynul v Amatérské jeskyni o pět let později. Oba dva jsou pochováni na Ústředním hřbitově v Brně, sk. 25C hrob č. 7. |
| Galerie: | |
| Odkazy: | |
| Naposled editováno: | 02.01.2022 |
Deska Karla Valocha v jeskyni Kůlna
| Druh: | Jeskyňářské a horolezecké |
| Okres: | Blansko |
| Obec: | Sloup |
| Jméno: | Valoch - archeolog |
| Kde se nachází? | U východu z jeskyně Kůlna. Před deskou je zachován profil archeologické sondy s vyznačenými vrstvami nálezů. Ve Sloupsko-šošůvských jeskyních, kde je jeskyně Kůlna součástí prohlídkových okruhů, jsou prohlídky po celý rok. |
| Kdy vznikl? | Deska byla odhalena v neděli 11. června 2023. Autorkou je Irena Armutidisová. Při té příležitosti se sešli bývalí Valochovi spolupracovníci z vykopávek, akci organizovalo Moravské zemské muzeum. |
| Popis: | Čtvercová kovová deska s reliéfem tváře. Pod ní je stylizovaný pěstní klín z téhož materiálu a protáhlá tabulka s nápisem. |
| Nápis: | doc. PhDr. KAREL VALOCH, DrSc. // 15. 4. 1920 - 16. 2. 2013 // KURÁTOR ÚSTAVU ANTHROPOS MORAVSKÉHO ZEMSKÉHO MUZEA A VEDOUCÍ // INTERDISCIPLINÁRNÍHO VÝZKUMU V JESKYNI KŮLNĚ V LETECH 1961 - 1976 |
| Poznámka: | Karel Valoch (1920 - 2013) byl významný český archeolog zaměřený na starší a střední dobu kamennou. Zájem o paleolit měl zprvu jako koníčka. Od mládí byl zapálený do vykopávek a za války se seznámil s Karlem Absolonem, za jehož žáka se považoval. Od roku 1952 pracoval celý život v Moravském muzeu. Při zaměstnání si doplnil vzdělání, archeologii na filosofické fakultě. Patnáct let vedl výzkumy v jeskyni Kůlna, kde našel kosti neandrtálců a prokopal kulturní vrstvy staré až 50 tisíc let. Z nálezů v Bohunicích na místě Kohnovy cihelny definoval novou paleolitickou kulturu - bohunicien, štípané úštěpy z rohovců, staré 40 tisíc let. Na Stránské skále doložil první použití ohně předchůdcem člověka, nálezy jsou staré až 600 tisíc let. Působil i v Dolních Věstonicích, Vedrovicích, Smolíně a jeskyních Moravského krasu. Zveřejnil nové a zcela zásadní poznatky k pravěkému osídlení Moravy. Publikoval na 360 prací, nejvýznamnější jsou monografie o moravském magdalenienu a Pravěké dějiny Moravy. Pochován je na čestném pohřebišti Ústředního hřbitova (skupina H5e, hrob 33). |
| Galerie: | |
| Odkazy: | |
| Naposled editováno: | 13.12.2023 |
Medailóny Wankla a Absolona v Nicové jeskyni
| Druh: | Jeskyňářské a horolezecké |
| Okres: | Blansko |
| Obec: | Sloup |
| Jméno: | Wankel a Absolon |
| Kde se nachází? | Ve Sloupské jeskyni je Nicová jeskyně první větší prostorou za vchodem pro návštěvníky. Tam, na skalní stěně, jsou umístěny oba medailony. |
| Kdy vznikl? | |
| Popis: | Na stěně jeskyně jsou připevněny dvě kulaté kovové plakety a lišta s nápisem. Na každé plaketě je tvář muže zobrazená z profilu a kolem ní nápis. Levá plaketa je signovaná V A KOVANIČ // 1969. Václav Antonín Kovanič (1911 - 1999) byl český sochař a medailér. Na medailích a medailonech zobrazil stovky tváří významných osob. Žil a tvořil v Hovoranech. |
| Nápis: | Na liště: VÝZNAMNÍ KRASOVÍ BADATELÉ na levé plaketě: MUDR JINDŘICH WANKEL 1821 - 97 na pravé plaketě: PROF. DR. KAREL ABSOLON 1877 - 1960 |
| Poznámka: | Oba badatele spojuje příbuzenství, zájem o objevy ve stejné jeskyni a dělí časový rozdíl dvou generací. Wankel byl dědeček Absolona z matčiny strany. Jindřich Wankel (1821-1897) , lékař v Salmovských železárnách v Blansku, má zásluhy v mnoha oborech. Zakladatel moravské archeologie, paleontolog, badatel v jeskyních Moravského krasu. V letech 1867-69 vykopal halštatské pohřebiště v Býčí skále. Sestavil první kostru jeskynního medvěda. Karel Absolon (1877-1960), moravský krasový badatel, archeolog, paleontolog. Pocházel z Boskovic a v jeho mládí na něho měl velký vliv dědeček Wankel. Už jako školák začal zkoumat jeskyně Moravského krasu a na jejich objevy v první čtvrtině 20. století měl zásadní vliv. V Sloupské jeskyni objevil mimo jiné Nagelovu propast. Několikrát sestoupil shora do propasti Macocha a objevil vstup do ní suchou cestou (1909 přes Punkevní jeskyně) i vodní plavbou (1933 odstraněním sifonů Punkvy). Jen málo ho dělilo od objevu dnešní Amatérské jeskyně. Vedl vykopávky ve Věstonicích, kde byla 1925 vykopána Věstonická venuše. I výzkumy v Dinarském krasu byly závažné. Měl velké zásluhy při popularizaci vědeckých objevů v archeologii i speleologii. Poloha desky znázorněná na mapě je v podzemí. |
| Galerie: | |
| Odkazy: | Zajíček, Petr a ost.: Karel Absolon, objevitel, manažer, vědec. 2021. Monografie. |
| Naposled editováno: | 27.02.2024 |
Busta Jindřicha Wankla v Pustém žlebu
| Druh: | Jeskyňářské a horolezecké |
| Okres: | Blansko |
| Obec: | Suchdol v Moravském krasu |
| Jméno: | Wankel, Jindřich - busta |
| Kde se nachází? | V Pustém žlebu, naproti nové budově u vstupu do Punkevních jeskyní. |
| Kdy vznikl? | |
| Popis: | Na kamenném hranolu spočívá kamenná busta v nadživotní velikosti. |
| Nápis: | J. WANKEL |
| Poznámka: | Jindřich Wankel (1821-1897), lékař v Salmovských železárnách v Blansku, má zásluhy v mnoha oborech. Zakladatel moravské archeologie, paleontolog, badatel v jeskyních Moravského krasu. V letech 1867-69 vykopal halštatské pohřebiště v Býčí skále. Sestavil první kostru jeskynního medvěda. Jeho vnuky jsou speleolog a archeolog Karel Absolon a zakladatel nemocnice na Žlutém kopci Jaroslav Bakeš. |
| Galerie: | |
| Odkazy: | Jindřich Wankel: Obrazy z Moravského Švýcarska a jeho minulosti, 1988. |
| Naposled editováno: | 17.03.2021 |
Pamětní deska Jindřichu Wankelovi,
| Druh: | Lesnický Slavín, Jeskyňářské a horolezecké |
| Okres: | Blansko |
| Obec: | Habrůvka |
| Jméno: | Wankel, Jindřich - deska |
| Kde se nachází? | V Josefovském údolí, na skalní stěně Býčí skály, uprostřed mezi vchody. |
| Kdy vznikl? | Portrét na desce vyhotovil prof. Opletal v roce 1950. Instaloval ji Vlastivědný kroužek ZK ADAST Adamov na konci 60. let - uvádí Truhlář. Já mám pocit, že jsem ji tam viděl dříve - možná se pletu. |
| Popis: | Světlá pamětní deska obdélníkového tvaru je vysoká 0,6 metru. Na ní je podoba staršího muže v profilu. Dole je umístěn krátký text. Deska je na výšku připevněná šrouby ke skále tři metry nad zemí. Dříve byla na jiném místě na skále. |
| Nápis: | MUDR. JINDŘICH WANKEL // 1821 - 1897 // OTEC MORAVSKÉ ARCHEOLOGIE, // A OBJEVITEL TAJŮ BÝČÍ SKÁLY |
| Poznámka: | Jindřich Wankel (1821-1897), lékař v Salmovských železárnách v Blansku, má zásluhy v mnoha oborech. Zakladatel moravské archeologie, paleontolog, badatel v jeskyních Moravského krasu. V letech 1867-69 vykopal halštatské pohřebiště v Býčí skále. Sestavil první kostru jeskynního medvěda. Jeho vnuky jsou speleolog a archeolog Karel Absolon a zakladatel nemocnice na Žlutém kopci Jaroslav Bakeš. |
| Galerie: | |
| Odkazy: | Jiří Truhlář : Památníky adamovských lesů, 2003, str. 86. |
| Naposled editováno: | 27.12.2021 |
Památka horolezce Vladimíra Zábranského
| Druh: | Jeskyňářské a horolezecké |
| Okres: | Blansko |
| Obec: | Lažánky |
| Jméno: | Zábranský, Vladimír |
| Kde se nachází? | V Suchém žlebu asi 300 metrů od vchodu do Kateřinské jeskyně je po J straně silnice skála Býčí roh. Její S stěna otočená k silnici je vysoká 30 metrů. |
| Kdy vznikl? | Pamětní deska byla instalována pravděpodobně roku 2013, křížek je mnohem starší. Jeho předchůdce byl kovový a byl těsně u skalní stěny. I deska měla předchůdkyni. |
| Popis: | V dolní části stěny na očištěné skále je přišroubovaná tmavá leštěná deska s textem provedeným bílým písmem. Pod deskou je kamenná mohylka a do ní je zasazen zašlý dřevěný křížek vysoký 0,4 metru. |
| Nápis: | STĚNA // VLADIMÍRA // ZÁBRANSKÉHO // * 20.7.1919 + 29.8.1943 |
| Poznámka: | Zábranský byl vysokoškolák, který, aby unikl totálnímu nasazení na práce v Německu, získal s pomocí otce práci pomocníka na stavbě železnice v Obřanech. O nedělích lezli v Krasu. Podle vzpomínek horolezce Franty Plška (1927-2021), který lezl na vedlejší skále, dělal Zábranský s Pánkem novou cestu na Býčí roh. Už byl skoro nahoře, když se s ním utrhl plát mechu a začal padat. Staré konopné lano nevydrželo náraz metrákového těla a přetrhlo se. Lezec dopadl na kameny pod skálou a byl na místě mrtev. Cestu dokončili Oldřich Hlavenka s Josefem Jirůškem v roce 1943, dnes se jmenuje Pilíř a má klasifikaci 5. Tehdy byly v celé stěně jen dvě cesty, dnes je jich nejméně devět. |
| Galerie: | |
| Odkazy: | |
| Naposled editováno: | 02.01.2022 |
